Předem podotýkám, že se tohle
nikdy nestalo, všechno jsem si čistě vymyslel, takže prosím všechny, aby
nepropadali panice.
Pamatuju si to, jako kdyby to
bylo včera. Mám narozeniny 23. prosince, ale slavíme je vždycky týden předem,
protože nikdo těsně před Vánoci nemá čas. Vždycky dostanu od příbuzných peníze, takže i tentokrát jsem se vypravil
do Prahy, abych nakoupil za peníze, které jsem dostal, dárky. Nebudu Vás nudit popisem
mé hodinové cesty do stověžatého města a už vůbec Vás nechci usoužit
k smrti vyprávěním, jak jsem byl vypleskaný z metra.
K jádru věci. Šel jsem
zrovna Rytířskou ulicí, když slyším, jak lidi všude kolem mě utíkají všemi
směry a křičí jak na lesy (nějaká hollywoodská hvězda přijela?). Než si uvědomím, co se vůbec děje, tak to sám
uslyším. Náraz kovu o kov, rozbitá skla a pach spálených pneumatik. Po chodníku jel kamion. Chvíli jsem si
myslel, že řidič chce získat ztracenou vládu nad vozidlem, avšak takřka vzápětí
jsem si to nemyslel, protože kamion se přiblížil natolik, že jsem viděl
v kabině nějakého vousatého chlápka, v jehož očích byla přímo vidět
nenávist.
Ale najednou jsem měl problém já
sám. Moje myšlenky o kamionu na chodníku trvaly delší dobu, než jsem si myslel
a nákladní vůz se přiblížil tak blízko, že jsem nemohl utéct, protože by mě
zajel. A co teď? Viděl jsem tři možnosti – buď se dám doleva a pokusím se
přeskočit zaparkovaný auta, nebo skočím pod auto a budu doufat, že mě nepřejede
a nebo nakonec uskočím vpravo, kde byla zeď domů. Nakonec se to vyřešilo samo. Řidič
chtěl přejet nějakou paní, která zrovna
utíkala těsně po mé levici, a tak jsem mohl uskočil doprava. Když mě kamion
míjel, tak jsem se radoval, že jsem přežil. Ale bohužel jsem se radoval předčasně.
Měl jsem na sobě zimní bundu
s kapucí a v momentě, když jsem uskakoval před předním kolem, se mi
kapuce zahákla o otevřený poklop, kam se dává návěs a já jsem byl
v podstatě vržen na kamion a měl
jsem štěstí, že jsem si nezlomil vaz a díky své duchapřítomnosti jsem se chytil
o nějaký výstupek u kabiny a nespadl
jsem pod kola. Když jsem se rozkoukal, kde to vlastně jsem, musel jsem
zanalyzovat své možnosti, jak postupovat dál. Skočit nemůžu, to bych se zabil
v rychlosti kolem 70km/h, ale můžu zastavit řidiče. Druhou možnost jsem
vyhodnotil, že je lepší, a tak jsem se opatrně sunul ke dveřím kamionu. V průsvitném
skle jsem viděl zlostí cenícího se zuby teroristu (a s vědomím, že
nedaleko je Václavské náměstí, to by byl teprve masakr, jsem musel co nejrychleji
jednat). Bez nějakého většího přemýšlení jsem otevřel dveře od kabiny a snažil
jsem se vyhodit z kabiny
překvapeného vousáče. Zápasili jsme o „povolení“ užívat kamion a
k mému překvapení vytáhl z kapsy revolver a snažil se hlaveň zbraně
nasměřovat na mé tělo. On měl větší sílu, než jsem měl já, a proto jsem měl čím
dál častěji blízko u hlavy hlaveň zbraně. V poslední možné chvíli mě
napadla oufalá věc, která nakonec byla
úspěšná. Dostal jsem se až k řadicí páce, zapřel jsem se o sedadlo
spolujezdce a kopnul jsem vší silou toho chlapíka do hlavy a do boku takovým
způsobem, že vyletěl do té doby otevřených dveří jak kometa Ještě jsem viděl, jak se rozmázl o zeď nějaké
pobočky Ministerstva práce a sociálních věcí. Teď jsem musel vyřešit poslední
problém – jak zastavit nákladní auto. Nikdy jsem v takovém typu auta
neseděl, ale pochopil jsem, že každé vozidlo na čtyřech a více kolech má řadicí
páku, tak jsem vzal za nějakou nespecifikovatelnou věc vedle sedadla řidiče a
zatáhl jsem ji k sobě. Nebyl jsem připoutaný, takže jsem byl vržen dopředu
na volant a také následné přetížení 4G jsem nemohl očekávat a díky tomu jsem málem vyhodil svoji snídani. Po
uklidnění žaludku jsem vylezl ven a
zjistil jsem, že jsem dojel až k Uhelnému trhu, který je pod
Rytířskou ulicí a …….
Jak se Vám líbil tento příběh?
Toto byla snaha o příběh na pokračování, což znamená, že budu přidávat další příběhy, které navážu na tento, příjemné čtení
0 komentářů:
Okomentovat