Chybí tu výchova k občanské angažovanosti? CHYBÍ

 

 

 

On: „Ten starosta dělá tak hrozný věci. Je určitě zkorumpovaný

Já: „Dostal od voličů mandát“

On: „Měli by zrušit volby a lidi by rozhodoval, co je správné“

Já: „Kdo by vybíral ten lid?“

On: bez odpovědi odchází

Já: usmívám se a pod vousy si říkám:„další zbytečná diskuze“

Asi takto vypadají moje rozhovory s jedním příbuzným, který prožil notnou dávku životu v komunismu a nějak se nemůže spokojit s tím, že si může vybrat z více možnosti. Když byla jedna strana , tak to bylo jasné, koho člověk mohl volit, ale teď se člověk musí zamyslet. Navíc není povinná účast a volební účast nepřesahuje 100%.

Ale nechci psát o strastech komunismu nebo nedostatku spolkové angažovanosti. K napsání tohoto článku mě dovedl stav, který vídám na internetových diskuzích (tam to je jedna velká žumpa) a nebo při rozhovorech s lidmi (v hospodách, v rodině a nebo když pokecám s lidma, když jedu vlakem). Ve společnosti chybí něco, čemu se obecně říká výchova k občanství.  Vysvětlím to (snad) v následujících řádkách. A navážu hned na výše zmíněný rozhovor. Když k volbám přijde malý počet lidí, tak může vyhrát kdokoliv a pak může machrovat, že zvítězil, i když přišla jenom desetina potencionálních voličů. A pokud získá nadpoloviční  většinu, tak může dělat všechno, co se mu líbí. Pán nahoře raději začne nadávat, ale kdyby napsal dotyčnému starostovi, co se mu líbí nebo nelíbí, tak může být vyveden nakonec z omylu, že je to jinak.

Nedá to ani trochu námahy a stačí jenom pár kliků. O čem to mluvím? O založení fb/twitter stránky, která může sloužit ke kritizování současného stavu (a leckdy i anonymně). Vidí to dostatečné množství lidí a když upozorníte na nějaký problém, které většina neviděla, tak Vám můžou za upozornění i poděkovat. Nicméně já sám toto nemám rád, protože Facebook je jenom taková možnost používat vulgární výrazy a nebýt za to stíhán. Žádná zodpovědnost.

Nemáme tu však jenom email nějakého veřejného činitele, na který stačí napsat a máme hotovo. Pokud jsme trošku aktivnější a chceme usilovat o změnu, tak si můžeme založit spolek a poukazovat na nějaký problém a nabízet alternativy. Může se taky stát, že z davu vyleze člověk, který problematice rozumí natolik, že si ho nějaké vedení města vezme jako odborníka na danou problematiku a může zlepšovat svět ke svému obrazu.

Ještě bych nesměl zapomenout na přednášku. Nemusí být přednášky na vysokých školách, ale často se dají najít i v muzeích nebo v sídlech spolků, kteří se zabývají veřejnosti, demokracií a občanskou společností. Stačí trošku hledat na googlu a najdete jich spousty a spousty, kteří dělají tuto záslužnou činnosti.

Ti z nás, kteří mají za sebou základní a střední školu, si zažili určitě občanskou nauku (nebo něco, co mělo podobný název). A mohla by být teoretická šance, že všichni mají základní povědomí o politice (jak se sestavuje vláda, kdy je většina-menšina, kdo vyhrál volby atd.), ale přijde mi, že každý z nás chodil na školu v jiné galaxii, protože ty fakta, kteří mnozí prezentují, vzali z jiného galaktického prostru nebo já sám nevím, kde to berou.

V tomto článku jsem se nechtěl zabývat politickou stránkou věci. To znamená, že jsem se chtěl vyhnout vstupování do politických stran nebo zakládání nových. Každý nemá ambice hned být starostou, ale spíše by chtěl být šedá eminence.

 Jinak při dání do vyhledávače „výchova k občanství“ jsem našel tento portál, který nabízí zajímavé přednášky, které by Vám mohli dát právě to "základní" povědomí o složité situaci v politice/občanské společnosti i jinde. Kdybych o tom věděl dřív, tak bych na ně určitě šel. Podívejte se sami.

 

 

A co vy, jak, zlepšujete společnost ve svém okolí ?  A chybí nám výchova k občanství?

Tady to nekončí!

Je libo inspiraci? 3

„Je zima, ulehnu k zimnímu spánku a na jaře zase budu shazovat“. Takové řeči poslouchám po celou dobu zimního období. Nebudu se chvástat, že jsem si šel vyběhnout v -9 nějakých 5 km, ale dnes není o mně řeč (přiznám se, studěl mi neskutečně zadek a po vysprchování jsem byl červený jak rajče). Ale existují mezi námi jedinci (nebojte se, žádní mimozemšťani), kterým nevadí, že je zima nebo teplo, vítr, déšť nebo tornádo a snaží svoji postavu pilovat dnem i nocí. A proto jsem vybral následující proměny, aby se mohli mnozí inspirovat a třeba jít zrovna ven si vyběhnout nebo vzít hůlky a udělat si svižnou procházku.

 

Karolína Brokešová – 174cm, předtím 64kg, teď 58kg

 

 

Andrea Červinková – 164cm, předtím 115kg, teď 73kg

 

 

 

Radka Čopanová – 170cm, předtím 74kg, teď 53kg

 

 

Zdeňka Dvořáková – 174cm, předtím 125kg, teď 80kg

 

Ivana Kováčová – 168cm, předtím 146kg, teď 120kg

 

Martina Ryszavá   - 163 cm, předtím i potom 60-64kg

 

 Lukáš Szilagyi – 180cm, předtím 60kg, teď 88kg

 

 

 

 

 

 

Marie Štěpánková – 160cm, předtím i potom 55kg

 

 

Michal Vojček – 181cm, předtím 153kg, teď 105kg

 

 

 

 

Tady to nekončí!

Jak jsem zorganizoval Den půlmaratonu

 

Na sociálních sítích je dobrá jedna věc – můžete zorganizovat akci a nemusíte za ni vydávat ani korunu (si vzpomenu na tu Mexičanku, která si na svou oslavu 18. narozenin pozvala 20 tisíc lidí  s tím, aby každý přinesl nějaké jídlo sebou. A oni fakt přišli a vážně přinesli nějaké jídlo a pití, takže ona, její rodina a městečko o 3 tisících obyvatelích z toho žilo ještě týden).

Podobným způsobem jsem zorganizoval akci Den půlmaratón. O co šlo? Nedávno se na facebooku objevila hádka o to, že půlmaratóny a maratony v Praze, Ostravě, Brně a v jiných velkých městech jsou drahé a že si každý tu trasu zaběhne sám. Druhá strana kontrovala, že kde je nabídka, je i poptávka a že cena bude stoupat tak dlouho, dokud budou lidi za to ochotni platit (Já bych podotknul, že týden před závodem se toho lidi zbavují takže kdo pečlivě sleduje fb událost, tak si závod koupí bez problémů). Já jsem tento spor sledoval a přišel jsem s nápadem, jak by se toto mohlo vyřešit. Uděláme fb událost v určitý den na určitou vzdálenost a ten, kdo bude chtít, se toho dobrovolně zúčastní, sám si vybere místo a čas (v ten určený den) a nebude nic platit.

A od myšlenek se přešlo k činům. Stanovil jsem půlmaratón (tedy 21km a kousek) a den 4.2., což byla sobota. Když o tom teď přemýšlím, tak Valentýn je za dveřma, měl jsem to spíš udělat na 14.2., třeba by si dva řekli, že si spolu půjdou zaběhnout půlku a nakonec budou běžet společně celým životem.  Ze začátku jsem se bál, že je to velká kravina, které se nikdo nezúčastní, ale pak jsem si postupně říkal: „20 lidí se zúčastní? To jsou nějací týpkové, kteří dávají „Zúčastním se“ každé události. 40 lidí? Sakra, to už nebude náhoda.“ Nakonec na fb události dalo „Zúčastním se“ 64 lidí a „Mám zájem“ dalo 82 lidí.

Byl jsem realista, nevěřil jsem, že víc jak 10 lidí se tohoto nápadu zúčastní, ale nakonec jsem byl překvapen. Zúčastnilo se 13 lidí, Kateřina Albrechtová a Elis Valis si dali 38km, asi nějaký jejich kamarád nemohl, tak chtěli dát za něj.  Když to vezmu na vzdálenost, tak ony dvě jsou královnami dne co do počtu kilometrů. Ale půlmaratonskými vítězi jsou Michal Zoubek, který byl nejrychlejší v mužské kategorii za 1:40 (nedal však čas s aplikací) a Nikola Kružberská, která byla nejlepší půlmaratonskou běhnou s časem 2:05.

A jak jsem půlku dal já? Jsem hambář. Nějak jsem se v ten den ocitl na vesnici, kde byla naprostá ledovka a nějak se mi těch 21km nechtělo dát (lenost je silná věc), tak jsem si dal 4,91km. Dalo by se říct, že jsem byl takový tichý pozorovatel

Nevím, kdy bude další Den, ale vím jistě, že nějaký další bude. V mých představách se teď odehrává myšlenka, že bude Den dvanáctek (ne, nebude se pít pivo a ne, nebudeme si hrát na pedofily). Půlmaraton byla pro mnohé velká štreka, ale dvanáctka taková dosažitelnější pro všechny z nás.

 

Takže se mějte a RUN RUN RUN ….a zase RUN

Tady to nekončí!

Regulace politických stran

Nad tímto článkem jsem si lámal hlavu delší dobu, protože různých možností, jak omezovat nějakou politickou stranu, je mnoho. Ale nakonec jsem se rozhodl, že celá tato stať/článek/odborný článek (můžete to pojmenovat tisíci způsoby) bude pojata tak, že ze zákona o politických stranách z roku 1991 vypíšu všechny náležitosti, které jsou potřeba, aby vznikla politická strana. To je její vznik a dále se podívám na uzavírací klauzule, které brání stranám dostat se do parlamentu daného státu + můj názor na ně.

Takže abyste mohli založit nějakou svoji stranu, tak Vám musí být 18 let (a také všem členům) a musíte být občany České republiky. Kromě toho, že Vám musí být více jak 18 let, tak musíte mít minimálně další dva kamarády, se kterýma vytvoříte přípravný výbor. Tento výbor je potom oprávněn zmocnit zmocněnce, který bude jednat ve jménu vaší strany. Důležitá věc – nesmíte být členem v jiné politické straně.

Když výše zmíněné podmínky splňujete, tak můžete vyslat zmocněnce na ministerstvo vnitra, který na podatelně předá písemný návrh o registraci strany spolu s celým jménem, adresou, rodným číslem a datum narození. A teď přijde ta nejdůležitější věc. Udělat petici, kde se musí nasbírat tisíc podpisů, kteří souhlasí, že strana může vzniknout. U každého jména musí být celé jméno, rodné číslo, bydliště a podpis. A nakonec stanovy ve dvou vyhotoveních (Je toho hodně, co má být ve stanovách, tak dávám odkaz dolů).

Žádný vzorový formulář na registraci strany neexistuje, takže si můžete podstatě napsat, co chcete.

A to je všechno, co musíte udělat proto, aby vznikla další politická strana. Ještě existují lhůty, do kdy musí ministerstvo vyřídit Vaši žádost a nebo existuje také několik důvodů, proč Vaše žádost může být zamítnuta (jsou sice předepsány důvody, proč se tak může stát, nicméně se určitě můžou objevit i jiné důvody), ale to jsem již nepovažoval za tolik důležité, abych všechno vypisoval.

Když už máte politickou stranu a přečkáte veškeré útoky konkurentů, kteří Vás chtějí zničit nebo diskreditovat, tak se plnohodnotně můžete zúčastnit volebního klání. Ale i když po volbách zjistíte, že máte 3% volebního zisku, tak to ještě neznamená, že zasedáte v parlamentě daného státu. Záleží, v jaké zemi se ucházíte o přízeň voličů. Existuje takové opatření proti tomu, aby vytvářelo zákony příliš mnoho subjektů. Jmenuje se to uzavírací klauzule. Tyto dvě slovíčka znamenají to, že politická strana musí získat tolik procent hlasů + jeden hlas, aby mohla říkat, že tyto volby byly úspěšné.

Ale opravdu záleží, v jaké zemi se nacházíte, protože uzavírací klauzule je všude jiná. Když se podíváme na Česko a Slovensko, tak tu máme 5%, ale v takovém Turecku máme dokonce 10 % (je to opatření proti menšině Kurdů, kteří bojují proti státu, ale je nutné říct, že si vláda začala). Nicméně existují i státy, kde není žádná uzavírací klauzule. Můžeme mluvit například o Nizozemsku.  Díky tomu, že se do parlamentu může dostat kdokoliv, tak v současné sněmovně sedí na 10 politických stran (a jedna ze stran se jmenuje Strana pro zvířata).

Podle mě je nějaká forma uzavírací klauzule potřeba, protože zamezí extremistickým stranám, aby díky volebnímu úspěchu nalákaly další stoupence do svých řad. Ale né vždy to pomůže. Stačí se podívat na našeho východního souseda, kterému se dostali do Národní rady prvotřídní náckové (proč náckové? Popírají například holocaust atd.). Myslím si, že optimální počet politických stran v parlamentu je 5. Přičemž jsou 2 velké strany, které bojují proti sobě a mají po boku nějakou menší stranu, která je jim ideologicky blízká. A ta pátá strana je do počtu.

Myslím si, že pod „Regulací politických stran“ si leckdo představí něco naprosto jiného, ale jak jsem napsal v úvodu, tento článek měl ukázat, co všechno omezuje nějakou politickou stranu, aby vznikla a mohla fungovat ve společnosti a také jsem chtěl poukázat na fakt, že i když strana vznikne, tak i když vstoupí do politického boje, tak ani 4% u nás nebo 9% v Turecku nemusí stačit k tomu, aby se dostala do parlamentu.

Začali jste uvažovat, že si založíte nějakou politickou stranu nebo se stanete jenom voliči či členy? A chodíte vůbec volit nebo si říkáte, že to nemá žádnou cenu?

 

P.S. Abych nezapomněl, tak mezi politickou stranou a hnutím není žádný rozdíl. Takže když Babiš říká, že jsou hnutí, tak to má jediný účel – oni nejsou ty tradiční politické strany, oni jsou jiní a jsou lepší.

P.P.S. Příště se pokusím zanalyzovat peníze, které dává stát za hlasy v jednotlivých volbách. A musím Vám říct, že to jsou zatraceně velké částky.

Zdroj: Občan.ecn.cz - http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=uz--1--&s=z&x=-&f=133757#4, Parties and elections.com

Tady to nekončí!