Prezidentské volby dopadly dobře

Uběhly prezidentské volby a my víme, kdo se na příštích 5 let stane naším českým prezidentem. Bude to Miloš Zeman. Ačkoliv jsem nedoštudovaný politolog (neudělané státnice), tak si myslím, že veškerá politická kampaň byla vedena tak, že ukázaly mnohé věci, o kterých bych si myslel, že se v České republice vůbec objeví.

Jak jste možná z úvodního odstavce pochopily, nebudu mluvit, že Miloš Zeman je dobrá volba pro naši zem, volil jsem pana profesora Drahoše, ale jenom proto, že jsem si myslel, že Drahoš byl lepší (a střízlivější a zdravější) varianta, když ho porovnám se znovuzvoleným Milošem Zemanem.

Nečekal jsem, že se budou tak aktivně vyvracet lži. Hlavně ze strany „podporovatelů“ Miloše Zemana, kteří založili hned dvě stránky, které se věnovali vyvracení fake news na Jiřího Drahoše. Jedna byla manipulátoři.cz a druhá popravde.cz. Zde OBYČEJNÍ LIDÉ vzali jakýkoliv argument, který mohl neoprávněně poškodit Jiřího Drahoše a přišli se správnou interpretací pomocí hledání informací na netu. Nutno ale říct, že obě strany to nějakým způsobem přeháněly.

Druhá věc, která se mi líbila, bylo podpora ostatních protikandidátů. Když Jiří Drahoš postoupil do dalšího kola, tak Pavel Fischer, Marek Hilšer a Michal Horáček (ten hlavně, když si vezmu, že hned po své porážce nabídl všechny své bilboardy JD) prakticky v ten samý den podpořily JD a ještě mu šli pogratulovat osobně do jeho štábu. Navíc první kolo 8 kandidátů (bez Miloše Zemana) byla taková poklidná přestřelka, kdežto ty dva další duely před druhým kolem byly o dost jiné. Ten v České televizi byl naprosto profesionální, ale ten na Primě byl slovy Jindřicha Šídla „koncert skupiny Ramstein“.

Na druhou stranu tyto prezidentské volby ukázaly fakt, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. A to, že v České republice chybí něco, co bych nazval politickou gramotností. Co tím mám na mysli? Bylo vidět, že se lidé aktivně zajímají o to, kdo bude naším příštím prezidentem. Ale jenom 14 dní před volbami a možná ještě takový zájem bude trvat 14 dní po nich. Ale dlouhodobé sledování politiky tu nevidím. Kdyby se lidé dlouhodobě a kriticky dívali na politiku, tak by volby mohly dopadnout jinak , protože by lidé věděli, jaké skandály/průšvihy má za sebou Miloš Zeman.

Na závěr chci říct, že teď doufám, že se občanská společnost probudí a začne veškeré kroky prezidenta (a také Babiše) kontrolovat a pokaždé, když udělají chybu, se ozvou. Navíc tato činnost se může projevit hned za 9 měsíců, protože jsou na podzim komunální volby.

Takto vypadalo moje volební studio :) Česká televize a twitter s Český rozhlasem a Hospodářskými novinami

 

 

 

 

Nejvýraznější rozdíl byl mezi kandidáty v Praze

 

Tady to nekončí!

#metoo jako hon na čarodějnice

 Ze začátku jsem celé této akci fandil, dokonce jsem ji podpořil jedním článkem. Zde je odkaz. Když jsem viděl na twitteru hashtag #metoo a jak velké množství lidí pod tímto hashtagem píše své příběhy, tak jsem si říkal, co jsme to za hnusné mužské pokolení a kdokoliv, kdo na internetu zlehčoval tento problém, který se ze začátku zdál okrajový, ale nakonec se ukázalo, že až tak okrajový není.

Ale co se z toho teď, to se mi absolutně nelíbí. Někdo si po 30letech vzpomene,  že někdo někoho obtěžoval, a tak ho veřejně obviní a to naprosto bez důkazů. A celá společnost je natolik omezená, že na to skočí a v podstatě obviněného vymažou z filmu, z knih, zostudí ho před jeho známými a napíšou tisíc článků o tom, jaký je to sadista, pedofil nebo něco horšího. Takhle fungovaly čarodějnické procesy ve 14. století v dobách inkvizice, tak snad doufám, že se celá situace zklidní.

Zde se ukazuje četnost vyhledávání #metoo NA GOOGLU

Na tomto případu se jasně ukazuje, jak velkou moc mají sociální sítě a když se to přežene, tak to příliš hezké není. Ale samy sociální sítě nestojí za tímto „honem na čarodějnice“ , ale lidé, kteří datlují do svých klávesnic. Podle mého se tahle kampaň dostala do slepé uličky v momentu, kdy přišlo první obvinění po 20 letech bez pádného důkazu. Tehdy měly „zakladatelky“ tohoto hashtagu přijít s nějakým prohlášením o tom, že o tomto tahle kampaň není a říct, že cíl kampaně byl splněn (ukázat lidem, že obtěžování žen (a mužů) není jenom okrajové téma).

Přijde Vám, že současné #metoo je přehnané a nebo je zatím v pořádku?

Celá tato kampaň začala někdy v půlce října a od té doby bylo bez důkazů obviněno spoustu  lidí. Namátkou jsem vybral  několik titulků známých osobností .

 

 

 

 

 

Tady to nekončí!

Jak jsem si zmrzvil život

Včera to byly dva měsíce od doby, co jsem napsal svůj poslední článek. A jelikož se za poslední půlroku stalo spousty věcí, tak jsem si řekl, že udělám takovou rekapitulaci mého života, jelikož se mi trošku převrátil naruby.

Kde bych asi začal? Ha, už vím. Měl to být vydařený konec mého působení na vysoké škole. Sám jsem si vypsal státnicové otázky a už jsem se těšil, jak na první pokus rozsekám státnicovou komisi a dají mi štempl „Vyhověno“. Nicméně osud tomu chtěl, když jsem dostal otázku, kterou jsem měl špatně napsanou a už se to vezlo. A místo „Vyhověno“ přišlo na řadu „Nevyhověno“.  Štvalo mě, protože jsem zklamal sebe, zklamal jsem ostatní, kteří mi nějakým způsobem věřili.  SELHAL JSEM.

Naštěstí na Západočeské univerzitě jsou tři pokusy skoro na všechno, takže i já jsem mohl jít na další pokusy. Jenomže při dalších pokusech jsem si vytáhl otázky, které mi nevoněly, ba přímo smrděly, a tak jsem teď v lednu skončil svoji misi na vysoké škole bez titulu, nicméně s obhájenou bakalářskou prací a udělané všechny zkoušky maximálně na druhý pokus.

Po prvním pokusu jsem si našel práci a přestěhoval jsem se do Prahy. Byl to trošku můj sen, protože Praha je pro mě symbolem socializace a realizace mé osoby. Stal jsem se dobrovolníkem v Národním muzeu a nebo chodím na všechny půlmaratóny a maratony v Praze jako dobrovolník. Ačkoliv jsem neúspěšně skončil školu, tak chodím na pražské univerzity, kde pořádají studentské spolky různé zajímavé přednášky. Informovanost je důležitá.

Vysoká škola nevyšla, a tak po přestěhování do Prahy jsem musel přijít na další životní cíl, který chci dosáhnout (a snad s lepším výsledkem). Další cíl, který chci dosáhnout, je do dvou let zaběhnout maraton nebo si stanovit termín do svých 30 (no fuj, třetí dekáda se blíží). A také se zdokonalit v cizích jazycích, jelikož se chci dostat do Japonska, tak se chci naučit aspoň základky japonštiny, abych se tam domluvil. Přece jenom každý národ je nacionalista, co se týká svého jazyka.

Závěrem bych chtěl podotknout, že jsem blbec, zklamal jsem svoji rodinu, své kamarády a prostě všechny, důvěra se navrací těžko, ale snad ji půjde navrátit.

Tady to nekončí!