20.01.18

Jak jsem si zmrzvil život


Včera to byly dva měsíce od doby, co jsem napsal svůj poslední článek. A jelikož se za poslední půlroku stalo spousty věcí, tak jsem si řekl, že udělám takovou rekapitulaci mého života, jelikož se mi trošku převrátil naruby.

Kde bych asi začal? Ha, už vím. Měl to být vydařený konec mého působení na vysoké škole. Sám jsem si vypsal státnicové otázky a už jsem se těšil, jak na první pokus rozsekám státnicovou komisi a dají mi štempl „Vyhověno“. Nicméně osud tomu chtěl, když jsem dostal otázku, kterou jsem měl špatně napsanou a už se to vezlo. A místo „Vyhověno“ přišlo na řadu „Nevyhověno“.  Štvalo mě, protože jsem zklamal sebe, zklamal jsem ostatní, kteří mi nějakým způsobem věřili.  SELHAL JSEM.

Naštěstí na Západočeské univerzitě jsou tři pokusy skoro na všechno, takže i já jsem mohl jít na další pokusy. Jenomže při dalších pokusech jsem si vytáhl otázky, které mi nevoněly, ba přímo smrděly, a tak jsem teď v lednu skončil svoji misi na vysoké škole bez titulu, nicméně s obhájenou bakalářskou prací a udělané všechny zkoušky maximálně na druhý pokus.

Po prvním pokusu jsem si našel práci a přestěhoval jsem se do Prahy. Byl to trošku můj sen, protože Praha je pro mě symbolem socializace a realizace mé osoby. Stal jsem se dobrovolníkem v Národním muzeu a nebo chodím na všechny půlmaratóny a maratony v Praze jako dobrovolník. Ačkoliv jsem neúspěšně skončil školu, tak chodím na pražské univerzity, kde pořádají studentské spolky různé zajímavé přednášky. Informovanost je důležitá.

Vysoká škola nevyšla, a tak po přestěhování do Prahy jsem musel přijít na další životní cíl, který chci dosáhnout (a snad s lepším výsledkem). Další cíl, který chci dosáhnout, je do dvou let zaběhnout maraton nebo si stanovit termín do svých 30 (no fuj, třetí dekáda se blíží). A také se zdokonalit v cizích jazycích, jelikož se chci dostat do Japonska, tak se chci naučit aspoň základky japonštiny, abych se tam domluvil. Přece jenom každý národ je nacionalista, co se týká svého jazyka.

Závěrem bych chtěl podotknout, že jsem blbec, zklamal jsem svoji rodinu, své kamarády a prostě všechny, důvěra se navrací těžko, ale snad ji půjde navrátit.

3 komentáře:

  1. Mrzí mě, že ti to takhle dopadlo, ale hlavu vzhůru, život není jen vysoká. Cos vlastně studoval? :) Trošku jsi mi připomněl mého přítele. Ten šel po střední na ČVUT na dopravní fakultu, tam vydržel asi půl roku, nedával matiku. Pak šel pracovat, sehnal si v Praze byt a osamostatnil se. Pak potkal mě a já ho nějak namotivovala k tomu, aby se pustil do samostudia programování, protože ho to vždycky lákalo, ale nedostal se k tomu. Tak se opravdu začal učit programovat a nakonec si dal přihlášku právě do Plzně a pak na zemědělku, kam nakonec šel, líp mu to vyhovovalo časově. Teď má (skoro) za sebou první zkouškové a sice to je hrozný, ta matika a tak, ale oba máme pocit, že to má smysl a vidíme před sebou... něco.

    Já jsem ale kolikrát přemýšlela, že si dovedu sebe samu představit i bez vysoké. Uvidíme, jestli se na nějakou dostanu a jestli nanějakou nastoupím. Cestovat, učit se jazyky a bavit se, to je asi to důležitější než nějaký papír, který říká, že něco umíš. :)

    Měj se hezky a ještě jednou - hlavu vzhůru. To Japonsko je skvělý cíl, na který se můžeš zaměřit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Studoval jsem politologii. Na všem špatném se dá najít něco dobrého a já jsem si našel to, že jsem získal nějaké vědomosti a ty můžu aplikovat do života :)

      Vymazat
  2. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší šance na výhru

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat