Co kdybych.....

Stalo se to zrovna dnes na Nový rok. Ležím si takhle v posteli, koukám se do stropu a říkám si: „Už jsem udělal spousty věcí během svých 26let“. Postupně jsem si začal vybavovat, co se mi všechno povedlo udělat za tu dobu čtvrtstoletí a jednoho roku a samozřejmě jsem smutně vzpomínal na ty věci, které se mi vůbec nepovedly. A jelikož se mi zrovna nechtělo vylézat z postele, tak jsem začal fantazírovat co by se stalo, kdyby ty věci, které se mi nepovedly, se udály trošku jinak (fantazii se meze nekladou). A zde je výčet několika mých okamžiků, u kterých jsem si vytvořil „alternativní historii“

 

1) Kdybych řekl slečně to, co jsem původně chtěl.

Stalo se to přesně na můj maturitní ples. Měl jsem již nějakou dobu zájem o jednu slečnu, se kterou jsem byl na „večeři“ . Věděl jsem, že přijde na můj maturák, a tak jsem měl i připravenou řeč (teď vím, že nic takového příště dělat nebudu). V momentě, kdy jsem měl zrovna volnou chvíli, jsem si ji odchytil a zatáhl jsem ji na místo, kde nebylo moc lidí a chtěl jsem ji vyznat lásku. Ale místo toho vznikla jedna trapná chvíle ticha, kdy jsem to proložil konverzací o počasí, nakonec mě vysvobodil známý, který si ji odvedl na bar si dát tequilu.
Moje „alternativní historie“ by vypadala tak, že bych jí vyznal lásku a celý večer bych s ní protančil. Po dokončení našich maturit bychom šli do stejného města studovat. Navíc ona byla charakterově stejný blázen jako já, takže bychom vyváděli samé kraviny a mohli spolu sportovat. A nebo by se stalo to, že by ke mně nic necítila a já bych zůstal na ocet stále.

 

2) Kdybych se slečny udržel v běhu

Jsem vášnivý běžec. Jednou jsem běžel závod na 21km. Na 9. km jsem doběhl jednu slečnu. Čekal jsem, že poběžím s ní po boku a pak jí někde uběhnu. Stalo se však to, že jsme  se spolu začali bavit, já jsem zjistil, že je to Romana a že běží poprvé. Do 12. km jsme běželi spolu ,bavili se o všem možném i nemožném (aspoň tak, jak nám naše plíce povolily) a vypadalo to, že mezi námi přeskočila jiskra během těch 3km, ale pak za námi dosupěl nějaký další běžec, začal se s ní bavit a na 14. km mi oba utekli. Marně jsem se jich držel kilometr. V cíli jsem ji hledal, ale bohužel jsem ji nenašel a ani následné internetové hledání  nepřineslo úspěch. (fotka: Run magazine)                 

Moje „alternativní historie“ vypadala tak, že bych je doběhl a následně utekl se slečnou Romanou do cíle a pak se s ní plně seznámil. Měl bych blízkou osobu, se kterou bych sdílel svůj zájem a mohl s ní proběhnout celý vztah. Nevím jak vy, ale sdílet se svou milovanou nějaký zájem je to nejhezčí, co může být.

 

3) Kdybych posiloval koleno, tak bych nešel do nemocnice

Táta si v mládí udělal něco s kolenem takovým způsobem, že přestal s fotbalem a jako správně geneticky vybavený jedinec jsem dostal do vínku něco podobného. Jakýkoliv prudší pohyb způsobil to, že mi křuplo v koleni a já jsem několik vteřin (ale spíše minut) ležel na zemi a skučel bolestí. Máma mi radila, abych chodil do posilovny a posiloval koleno (paradoxní je, že jsem jezdil aktivně na kole, ale nepomohlo to), ale já jsem neposlechl. Až jednou mi křuplo v koleni tak, že jsem musel na operaci kolena a sport musel jít na nějakou dobu stranou.

Moje „alternativní historie“ by vypadala (logicky) tak, že bych šel do posilovny a nebo k někomu, kdo by se mi podíval na koleno a řekl, co s ním mám. A pokud bych posiloval koleno a nic by se mi s ním nestávalo, tak bych i dále chodil na svůj pozemní hokej, karate a judo. Zároveň bych mohl lépe a snadněji běhat za holkama.

 

 

 

A co vy? Zamysleli jste se někdy nad nějakou situací, jak by vypadala, kdybyste se rozhodli jinak?