Před První světovou válkou existovalo na českém území na 50
tisíc spolků, které se snažily pozvednout dobrovolně občanskou společnost na
vyšší úroveň a suplovaly mnohé funkce Rakouska-Uherska (zajišťovali kulturu pro
obyvatele české země, tělovýchovu, soutěže atd.). Během První republiky naopak
spolky stát štědře dotoval, a tak si určoval, co smí nebo nesmí dělat
(Například stát dotoval Sokol, který měl kolem milionu členů). A během
komunistického režimu veškerá dobrovolnost skončila a snaha tvořit dobrovolně
občanskou společnost přišla až s pádem komunismu. V současnosti se
mnoho mladých snaží rozvířit občanskou společnost formou diskuze. Jednou
takovou je Andrea Procházková, která je studentka práv v Praze, která
založila spolek Názorování, a tak jsme jí vyzpovídali.
1) Co bylo tím impulsem, že jste založila Názorování?
Poprvé mě něco takového napadlo minulý rok v květnu. Byla jsem
unavená a tak trochu znechucená z toho, jak se odvíjí diskuse nejen na
české politické scéně, ale i obecně ve společnosti. Někteří představitelé státu
se vyjadřují způsobem, který rozhodně není vhodným příkladem
k následování. Celkově je komunikace podle mého názoru založena až moc na
emocích, přes které často nevidíme podstatu problému. Není zde mnoho lidí,
kteří by užívali argumenty a zároveň se snažili pochopit postoj druhé názorové
strany. Neříkám, že v Názorování to vždy děláme správně, ale rozhodně je
to způsob, jak se všichni společně můžeme učit lépe a kvalitněji diskutovat a
přitom u toho osobně neútočit a nevyvolávat hádky z principu.
2) S Názorování jste se zúčastnila soutěže Hledá
se LEADr, jak jste dopadla a co je to vůbec za soutěž?
Soutěž stále probíhá a já momentálně nemohu prozradit další
podrobnosti. V brzké době vyjde první díl seriálu z této soutěže na
Stream.cz, kde dozvíte více. Ale mohu vám již teď říct, že Hledá se LEADr. je
skvělá zkušenost, díky které se naučíte mnoho praktických věcí, poznáte
zajímavé a inspirativní lidi a zároveň vás to neskutečně motivuje. Výhra není
podle mého názoru tím hlavním, o čem to je. Nasbíráte zde zkušenosti jako nikde
jinde během takto krátké chvíle. A zároveň jste alespoň na chvíli součástí
největší světové neziskovky, Člověka v tísni, což je taky skvělý zážitek.
3) Kolem vás se pohybují další 4 lidé, kteří Vám pomáhají, jsou to kamarádi,
které jste „nakazila“ svým optimismem z lepších zítřků a nebo si oni
všimli Názorování, zaujalo je to a přidali se do Vašeho týmu?
Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já je nemusela přesvědčovat.
Oslovila jsem takové lidi, o kterých vím, že Názorování dokážou posunout dál a
zároveň mi budou schopní a ochotní v lecčems oponovat. Každý z nás zde má
svou roli, a proto to funguje. Jsem jim vážně vděčná, že tuhle výzvu přijali a
šli do toho se mnou. Zároveň se nebráním spolupráci s kýmkoliv dalším, kdo
by mohl projekt obohatit a našil si tam své místo, které by mu vyhovovalo.
4) Co o Názorování říkají Vaši blízcí? Vidí v tom nějaký přínos
nebo je to ztráta času?
Asi to bude znít jako klišé, ale rodiče a celá rodina mě vždycky
podporují v tom, co dělám. Nepocházím z Prahy, takže je trochu
komplikovanější dostat blízké na besedu a tak nějak jim vysvětlit, o co přesně
jde. Na druhou stranu ale dělají to nejdůležitější, bez čeho by projekt nemohl
vůbec vzniknout – vytvářejí pro mě takové podmínky, ve kterých si mohu dovolit
obětovat Názorování svůj osobní čas, i když z toho zatím není žádný příjem.
Což pro dojíždějící studenta není úplně lehká role.
5)Když jsem zadal do googlu „Názorování“, tak mi vyjely desítky (možná
stovky) článků na Vaše akce, objevil jsem i odkaz na český rozhlas. Dá se tedy
říct, že máte propracovaný marketing, Oslovujete média nebo různé bloggery?
Abych pravdu řekla, celkem mě překvapilo, že jste na Googlu našel tolik
příspěvků. Nemyslím si, že kdokoliv z nás nad tím příliš přemýšlí.
Soustředíme se na pořádání besed a tahle činnost jde trochu stranou, i když je
to škoda. Je to oblast, kterou musíme a chceme do budoucna určitě zlepšit a teď
se poohlížíme po správných lidech, kteří by nám pomohli vytvořit vhodný koncept
propagace. Je pravda, že na některé besedy média dorazila, ale určitě to
primárně nebylo naší aktivitou. To neznamená, že to nevítáme. Snažíme se zvát
hosty, kteří vzbudí zájem veřejnosti i o nepopulární témata a zároveň chceme
zapojit i ty, kteří dorazili si besedu poslechnout. Čím větší zájem budeme
schopni v online prostoru vytvořit, tím víc se projekt dostaneme i mimo
naši sociální bublinu.
6) Uspořádali jste již 4 besedy se zajímavými hosty, byl o ně
zájem?
Poměrně ano. Především na první besedu dorazilo okolo 150 lidí, což
bylo i pro mě nečekané. Samozřejmě záleží na tématu – jsou věci, které osloví
mnohem větší množství lidí a pak tu jsou témata, která zaujmou jen hrstku
z nich. Ale nám úplně nejde o počet návštěvníků. Kvalitní diskuse se může
odehrávat i mezi 20 lidmi, ale musí se chtít zapojit. Zároveň chápeme, že ne
všichni chtějí akčně debatovat – to je vše na dobrovolnosti a jejich rozhodnutí.
Proto je někdy větší množství výhodou, ale není to pravidlem.
7) Jak se snažíte kromě tohoto Vašeho projektu zlepšit občanskou
společnost ve Vašem okolí?
Lidé nemusí hned zakládat projekt, aby zlepšili občanskou společnost.
Já jsem se touhle cestou vydala, protože mě to do jisté míry naplňuje a
vyhovuje mi nést určitou odpovědnost za nějaký celek. Můžete dělat cokoliv, o
čem budete přesvědčení, že může pomoct – počítá se sebrání odpadku na ulici,
zorganizování veřejné sbírky nebo přesvědčení i pouze jednoho člověka, aby šel
k volbám. A přesně to se snažím dělat. Jestli to ve skutečnosti něco
reálně mění, se mi těžko odhaduje. Ale věřím, že je to lepší, než kdybych
nedělala vůbec nic.
Občanská společnost jsme my všichni a jestli chceme, aby byla lepší,
musíme začít u sebe. Kolikrát vám zlepší náladu už jen to, že pustíte
postaršího pána v tramvaji sednout a on vám za to poděkuje. Jinak co se
týká dalších aktivit, snažím se zapojovat do různých projektů a spoluprací se
studentskými spolky a iniciativy. Vše se točí okolo občanského vzdělávání,
angažovanosti a veřejného prostoru. Zároveň se snažím věnovat i novinařině, což
doufám má také stále sílu něco měnit.
8) Co by se mělo v ČR zlepšit, aby byla občanská společnost
rozvinutější?
To je dobrá otázka. Největší hrozbou je pro nás momentálně nezájem lidí
o aktuální dění a politiku. Neříkám, že k tomu tito lidé nemusí mít
důvody. Na druhou stranu stěžování a nadávání k ničemu nevede. Takže si
myslím, že by si lidé měli uvědomit svou odpovědnost za to, jak se zde žije. A
vůbec nezáleží, jestli bydlíte na vesnici či ve městě. Zájem je prvním krokem k tomu
začít něco dělat a třeba i změnit.
9) Jak by podle Vás měla vypadat ideální občanská společnost?
Nikdy není nic ideální a vždycky to může být lepší. Ale i horší. Proto
bych se nechtěla bavit o ideální občanské společnosti, ale spíše o společnosti,
kde jsou lidé spokojení a mají dostatek možností se realizovat. To se týká
především mladých lidí. A taky bych
chtěla společnost, kde k volbám dorazí alespoň 70% občanů. Tím nechci
říkat, že je na tom česká společnost strašně špatně, ale určitě je tu velký
prostor pro zlepšení. A to nejen ve volební účasti.
10) Co plánujete za další debaty?
Hodně se teď chceme zabývat společenskými tématy, která hýbou především
tou mladší generací. Přece jenom je to naše cílová skupina. Chystáme besedy o
vzdělávání nebo o situaci na Blízkém východě. Určitě budou do letních prázdnin
i další, ale ty si zatím nechám pro sebe. Vše záleží na časových možnostech a
prostorech. Někdy je to trošičku komplikovanější sladit všechny detaily
dohromady.
11) Máte nějaký dlouhodobější cíl s Názorování?
Doufám, že na Názorování budou docházet pořád tak skvělí lidé jako
doposud a bude se nám dařit vybírat správná témata. Mým velkým snem je, aby se
podobný koncept rozšířil i mimo Prahu - ať už bychom začali objíždět jiná města
my nebo se něco takového nastálo vytvořilo i někde jinde. Náš projekt je fajn,
ale nestačí to. Bohudík tuhle roli trochu suplují i studentské spolky, takže
bych byla velmi ráda, kdybych zde vznikla nějaká síť mladých lidí, kteří chtějí
ve veřejném prostoru společně něco tvořit.
0 komentářů:
Okomentovat