02.12.16

Vztah, který zabil jeden akt

Musel to být osud, jinak si to nedokážu vysvětlit. Potkal jsem ji jednou u banánů v Lidlu. Taková malá brunetka, vypadalo to, že sportuje. Jelikož jsem ukecaný, tak mě popadla velká chuť se s ní seznámit.  Ale z úst jsem vypustil tu nejhorší větu, že bych si tehdy nafackoval „Tak co slečno, jak velké máte ráda banány?“ V tu chvíli bych nejraději odešel studem, ale puberťácky jsem se na ni usmál (spíš to byl škleb), ale k mému překvapení zareagovala náramně pohotově „Raději si hraju s koulema“ řekla a vzala do ruky velký pomeranč. Oba jsme se tomu zasmáli a šli jsme každý svou cestou – já k mléku, ona k limonádám. U pokladen jsme se setkali opět. Tentokráte nepadla řeč na banány a pomeranče, ale tentokrát jsem ji pochválil její pohotovost, ona se zasmála a když jsme zaplatili oba nákup, dali jsme se do řeči, až jsme skončili v nedaleké kavárně. Z kavárny se přešlo na výměnu kontaktů a z výměny kontaktů a několika dalších schůzek se přešlo pozvolně na vztah. Ten den, kdy jsme „oficiálně“  začali spolu chodit, si pamatuju ještě teď.

Jmenoval se Kristýna a byla o 3 roky starší. Náramně jsme si rozumněli po sportovní stránce, protože byla vášnivý běžec jako já, také se orientovala v dění kolem ní a zároveň náš sex vypadal, jako kdybychom chtěli vytvořit novou kamasútru, tolik všemožných pozic, aaaach…

Po půl roce vztahu jsme si řekli, že se k ní přestěhuju (jakožto student jsem bydlel v bytě s dalšími 4 lidmi). A to byl kámen úrazu. Za 2 měsíce přišla s věcí, kterou jsem musel sakra rozdýchat. Bylo mi řečeno, že předtím, než se mnou začala chodit, tak chodila na swingers akce, prý se ráda miluje s více partnery za večer (buď jsem byl naivní zamilovaný blázen a nebo jsem byl slepý jak patrona, že jsem to nepoznal) a že chce jít na jednu takovou akci za dva měsíce. Jsem tolerantní, ale všechno má své meze. Naštval jsem se na ni, že nedovolím, aby na ni někdo sahal  a spousty dalších výčitek… Podstatě jsme se hádali 14 dní, ale nakonec jsme došli ke kompromisu, že na akci může jít, ale musí jít se mnou.

Byl jsem nervózní  ze všeho možného i nemožného, co mě tam může čekat. Naštěstí nervozita ustoupila v okamžiku, kdy jsem tam potkal jakýsi pár, který se přišel jenom inspirovat a dívat se. Původně jsem to chtěl dělat taky a sledovat svoji Týnku, ale to mi nebylo dopřáno. V určitou hodinu, kterou si již nepamatuju, zazněl gong a v ten moment všichni se svlékli a jako velká kupa mravenců vběhli polonazí do takové velké místnosti plné postelí a bůhví čeho ještě. Jak jsem napsal výše, chtěl jsem svoji Týnu mít „pod dozorem“ a jenom se dívat, avšak najednou se ke mně přitočila nějaká blondýnka se škraboškou (ta byla povinná pro všechny účastníky) a  ani nemusíte hádat, co chtěla. Já jsem řekl ne, ale když mi zašeptala do ucha, že ten chlap, který se támhle rochní v klíně mé přítelkyně, je její manžel, jsem byl nakonec přesvědčen, ale i když jsem s ní zkoušel všechno myslitelné, tak stejně jsem po očku sledoval svoji Kristýnu. Co jsem tak počítal, tak vystřídala za tu dobu 10 chlapů, já jenom tu svoji blondýnu,  u které jsem si představoval ji.

Domů jsme přišli v 8 hodin ráno, já jsem byl zamlklý, ale snažil jsem se usmívat v okamžiku, když mi říkala, co všechno zažila. Byla přímo radostí bez sebe. Ten den jsme vstali tak ve 2 hodiny odpoledne, ona mi udělala snídani a oběd v jednom a přinesla ho do postele a poděkovala mi, že jsem ji to „povolil“. Ale ta pravá „zkouška“ přišla na den mého výročí. Již týden dopředu jsem oznámil, aby v 6 hodin večer byla doma, protože mám pro ni překvapení (lístky do divadla, ručně vyšívaný ručník s jejím jménem, výlet do Paříže a zásnubní prstýnek). Čekal jsem doma již od 5 hodin. Bylo 6 hodin, ona nikde. Tak jí volám, kde je. Nebere to. Vůbec netuším, kde je, tak sedím v křesle před dveřma.  Půlnoc, dvě hodiny, čtyři hodiny, až teprve v půl šesté přijde domů, já v křesle už pomalu spal, ale probudil mě rachot klíčů v zámku. Otevřou se dveře a její kámoška ji přidržuje, aby nespadla. Koukám se na ni, jak vrávorá, ona silou vůle vstane, podívá se na mě, vypline něco bílého (nechci domýšlet, co to bylo) a řekne „měla jsem milion č…. a všechny byly větší, jak ten tvůj“ a omdlela.

Převezmu si ji od té kámošky, která odejde. Uložím ji do postele a spolu s ní usnu asi na 4 hodiny. Poté jdu do kuchyně a udělám ji její oblíbenou snídani – volská voka a míchaná vajíčka. Ona mezitím také vstala, i když jí bolí hlava. Donesu jí to do postele a ptám se ji, co to mělo včera znamenat.  A to co mi odpověděla, mně vzalo dech. Když jsem se přistěhoval, tak si myslela, že to bude bezva. Avšak postupem času se ve společném bydlení dusila a náš vztah se ji hnusil, akorát neměla odvahu mi to říct. Včera se naštvala a šla na akci, kde se milovala s kde kým, jenom aby na mě chvíli zapomněla. Když jsem ji řekl, co jsem pro ni přichystal, tak se mi vysmála a řekla, že bych raději měl jít pryč, protože náš vztah už nemá cenu.

To mě ranilo, má romantická dušička dostala ránu z kanónu. Sliboval jsem, že na včerejšek a dnešek zapomenu, že můžeme začít znova, ale kdepak. Byla neústupná. A tak jsem si sebral všechny své věci a odešel jsem. Když jsem vyšel ze dveří na chodu, tak jsem se dal do pláče, který trval snad hodiny. Sám se divím, že moje zkouškové jsem udělal, když se mi to stalo 4 dny před mou první zkouškou.

Od odchodu z jejího bytu uplynul už měsíc (nebo desítky let?). Od té doby, už ve svém bytě, se utápím každý večer v drahé whisky, abych aspoň na jeden večer zapomněl, jak jsem potkal osudovou lásku  a jak jsem ji ztratil. Ale každé ráno si na ni vzpomenu a přemýšlím, co asi tak dělá. A mám takový dojem, že ve sklepě mám provaz, se kterým jsme si hráli v mládí na indiány a kovboje. 

10 komentářů:

  1. No, slyšet to naživo je lepší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to jsem ti ale neřekl tu část se seznámením :D

      Vymazat
  2. Kurva smrt, to je story za všechny dicky na celý planetě. #gfapproved Nikdy bych neřek, že jedno zlomený srdce může ztopořit celej pluk nevyřáděnejch námořníků! Ale neboj se nic, ještě u zeleniny potkáš mnoho pérachtivých slečen, o tom nepochybuj! Lovu zdar!

    OdpovědětVymazat
  3. Neni ti blby takhle ztrapnovat komentarem docela zajimavej clanek? Ze se nestydis, hovado ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, nebuď domýšlivá, pouze soucitně přeji pisateli úspěšný lov, více lásky a méně péra. A za to, že ten článek označuješ pouze za "docela" zajímavý, za to by ti měla vagina zhrubnout až na šmirgl.

      Vymazat
  4. Růžo,to ti máme jako věřit? Tvá fantazie je ale geniální :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to jsem si po přečtení říkala.. :D

      Vymazat
  5. To je ale čůza.....a to všechno za to, žes ji poctivě každej den klátil tou svojí osmicentimetrovou kládou...Jj...nevděk.

    OdpovědětVymazat
  6. Větší fantasmagorii jsem nikdy nečetla. Růžo, Růžo, padesát odstínů šedi 2 z toho asi nebude, ale aspoň jsem se fakt neskutečně zasmála. Hezké sny, tvá brunetka :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Musím říct, že jsem se zasmála, až na ten konec... Je mi líto, že jsi měl takovou zkušenost, a že Ti stále visí v hlavě člověk, který se k Tobě zachoval tak hnusně, že nebyl ochotný s Tebou mluvit včas na rovinu. Nicméně jak říkám, začátek mě pobavil, kdyby to bylo nějak vhodně ukončené po té informaci, že omdlela, už jsem i přemýšlela, jestli to nebudu sdílet. :D

    OdpovědětVymazat