Jak jsem psal/píšu bakalářskou práci

 

Za poslední dobu jsem objevil spoustu článků, které se snažily vtipně podat to, že autor nestíhá psát bakalářskou práci, ale jeho myšlení je stále optimistické. Nechci tento styl kopírovat, chci se s Vámi podělit možná trošku  „suše“ o svůj příběh „psaní bakalářské práce“. Mimochodem – moje téma bakalářské práce je Politická a společenská úloha tělovýchovných organizací za První republiky. Může se zdát, že podle tohoto tématu studuju historii, ale není tomu tak. Studuju politologii a toto téma jsem si vybral hlavně proto, že od mládí chodím do sokoloven a (trošku naivně) jsem si myslel, že budu psát jenom o Sokolu, což jsem se šeredně spletl, ale o tom zase někdy jindy. V tomto článku se chci věnovat hlavně to, jak moje psaní přes menší obtíže začínalo a jak pomalu končí.

Měl jsem perfektně nastavený časový plán, jak se budu věnovat té mé bakuli. Začnu 27. 1., což byl pátek, den po mé úspěšně udělané poslední zkoušce a pak každý den napíšu aspoň stránku a jelikož datum odevzdání je posledního března a my musíme napsat minimálně 40 stran, abychom měli „regulérní“ délku, tak bych to v pohodě stihnul. Jenomže menší zádrhel. Poslední zkoušku jsem neudělal tak, jak jsem chtěl, a tak mi nezbylo nic jiného, než přehodnotit plány, udělat poslední zkoušku (kterou jsem udělal)  2. 2. a začít hezky od 6. 2., což bylo pondělí. Opravdu jsem v tento den něco napsal. Napsal 2,5 normostrany (1normostrana=1800znaků). A tak jsem si řekl: „Proč bych nemohl psát denně 2 normostrany?“ A jak jsem si řekl, tak jsem i učinil.

Ze dvou knihoven v Plzni jsem si napůjčil na 48 knih, z nichž jsem využil kolem 35. Ale nemyslete si, že mám dlouhé pasáže z těch 35 knih. Z dobré půlky mám sotva jednu větu, kterou jsem musel svými vlastními slovy prodloužit, jinak bych měl tak tři slova. Další 3 zdroje mám z internetu, protože v knižní formě je nenaleznu.

Při hledání toho pověstného Grálu, v mém případě to byly informace, které nelze nikde najít, jsem se vypravil na místo, kam nikdo nechodí a je to místo, které je plné pavučin a prachu. Ano, je to ARCHIV. Byl jsem v Městském archivu v Plzni, kde mě přivítala paní, jejíž věk by se mohl blížit stáří nejstaršího dokumentu, který tam schraňovala. Když jsem ji řekl, co potřebuji, mi na svých vratkých nožkách přinesl takovou veeeeelkou knihu, ze které se mi orosilo čelo takovým způsobem, že jsem každou chvíli čekal, že z orosení se přejde na proud potu, který si nezadá s Niagarskými vodopády. V tomto archivu jsem Grál nenašel, ale nalezl jsem informace, které mě mají zavést na správné místo, kde je uložen informační Grál. Po návštěvě v Archivu České televize a Archivu Národního muzea jsem dostal skoro všechny informace, které jsem potřeboval k napsání mého veledíla. Zítra se chystám do Národního archivu, kde snad všechny chybějící informace naleznu a dám všechno dohromady.

Mám konzultanta, kterému posílám moje napsané kapitoly. Ačkoliv je to strašný pedant na každé slovíčko, které se mu nezdá, tak si myslím, že díky němu vyšperkuju svou práci k takové dokonalosti, že i lidé, kteří píšou skvěle hodnocené práce do odborných časopisů, budou jenom skučet závistí, až si to moje dílo přečtou (jestli to vůbec budou číst).

Nemám rád, když dělám něco na poslední chvíli. Z toho pramení to, že všechny chci mít hotové aspoň 14 dní před odevzdáním. A tak se mi nedivte, že se mé bakalářské práci od toho 6. 2. věnuji minimálně 4 hodiny denně. Samozřejmě jsem v nějaký den nic nenapsal, ale o to víc jsem o té mé práci přemýšlel. I když mé svědomí říká, že jsem na tom pozadu, tak při pohledu kolem mě musím říct, že jsem jeden z mála, který je tak daleko, takže se tímhle můžu utěšovat. Jak jsem psal výše, 31.3. by se měly odevzdávat konečné práce konzultantům a ten nám dá známku, tak doufám, že budu kvalifikován minimálně za „dobře“. Takže držte palce.

 

 

A co vy a Vaše ročníkovky/seminárky/bakalářské nebo diplomové práce?