Tento článek mě napadl v okamžiku,
když jsem se díval na Youtube na výkony těch běžců, kteří dali do svého úsilí
tolik odhodlání, že těsně před cílem zkolabovali, začali zvracet, podlomili se
jim kolena a jen s velkou námahou se zvedli a doklopýtali do cíle.
Většinou se jednalo o marathonské či půlmarathonské závody. O těchto
vytrvalcích nechci psát, těch si vážím.
Na start běžeckého závodu podle
mého nepatří rozhodně ti, kteří běhají sotva 2 měsíce a hned si troufnou na
marathon či půlmarathon. Pamatuju si, jak jsem kdysi sledoval Českou televizi a
jejich přímý přenos z pražského marathonu a už na Karlově mostě (myslím
si, že to byl nějaký 5. kilometr) už někdo nemohl a už šel. Jak někdo takový se
mohl přihlásit na 42km závod? Taky to podle toho vypadá. Z nějakého pražského
marathonu jsem viděl statistiku, že z 11tisíc běžců jich v časovém limitu
(7hodin) doběhlo jenom 5500 (a určitě mezi nimi byl i ten, který šel na 5. kilometru).
Když už píšu o někom, kdo krátce
po startu už nemůže, tak připojím další „druh“ lidí, kteří mi vadí. A tím jsou
postižené a různé neziskovky. Nemám proti nim nic, stalo se jim životní
neštěstí a oni měli smůlu, ale vadí mi to, že na mnohých závodech se 100 metrů
před cílem zvednou z vozíku a snaží se dojít do cíle a najednou před cílem
se vyrojí stovky novinářů a dělají z něj celebritu, která uběhla marathon
za půl hodiny. A to je špatně. A nebo jsem viděl postiženého obrnou, který celý
marathon šel. Sice přišel do cíle v časovém limitu, ale celý závod šel,
což je dle mého stejně špatně jako u toho chodce na 5. kilometru.
A ze všeho nejvíc mi vadí, když
na české půdě se nejvíc pozornosti dává černochům, kteří sice zaběhnou skvělý
rychlý čas, nicméně mnohdy to vypadá, že všichni ostatní za nimi jsou nějací
looseři, kteří nemají na to, aby vyhráli. Neříkám, že by černí vítězové měli
být upozaděni a měl by se dávat větší prostor celému startovnímu poli, ale 70%
všech závodníků jsou Češi, tak proč se musí dávat tolik prostoru zrovna jim? Tihle na závod patří, ale zase by měli mít méně pozornosti.
Když to shrnu, tak každý by si
měl dvakrát (a leckdy i třikrát) rozmyslet, na jaký závod se má nebo nemá
přihlásit. Pro začátek by bylo dobré se přihlásit na nějaký lokální závod. Také organizátoři by si měli uvědomit, že
běžecký závod by se měl převážně běžet a měla by to být oslava běhu a né z toho
udělat procházku Růžovou zahradou. A už vůbec by se ze závodu neměla dělat
charita pro postižené, jak se z toho postupně stává na velkých závodech.
0 komentářů:
Okomentovat