Jak se také může dělat rozhovor

 

Již dva roky píšu do jednoho studentského časopisu, kde mojí hlavní náplní je dělat rozhovory s osobnostmi. Preferuji raději „rozhovory“ přes meil, ale již se mi také povedlo, že jsem dělal interview hodinu a půl z očí do očí (to přepisování do psané podoby mi trvalo dobře 4 hodiny). A jelikož si myslím, že mám nějaké zkušenosti, které můžu předat dále, tak chci představit, jak se také může dělat rozhovor po meilu.

 

1) Interview nesmí být dlouhý

Stává se mi to docela často. Chci vědět co nejvíce věcí o dotyčném, ale zapomenu na množství položených otázek a nakonec to dopadne takovým způsobem., že musím zkracovat a nadávat si „Pavle, proč jsi tak zvědavý?“ Každopádně pro mě je taková  „přirozená hranice“, kdy čtenář dočte až do konce nějaký rozhovor, 10 otázek (a taky záleží, kdo je zpovídaný a jak odpovídá).   

 

2) Zjistit si dostatek informací o zpovídaném

Je hezké udělat rozhovor, ale aby měl nějakou vypovídající hodnotu, tak je třeba trochu googlit a zjistit si dostatek informací o daném člověku, kterého chci zpovídat. Rozhovory s otázkami „Jak se máte?“, „Co děláte?“ a „Co budete dělat“ mi přijdou naprosto zbytečné. Nejlepší je před sháněním informací si vytvořit osnovu toho, co já chci vědět a pak se ponořit do světa internetu. A neskončit hned na prvním zádrhelu.

 

3) Otázky by měly jít plynule za sebou

Když se člověk na něco ptá, tak by měl nejdříve představit zpovídanou osobnost a postupně rozebírat její úspěchy, život a ambice. Nemělo by to vypadat tak, že začnu s tím, že se někdo někde narodil a hned v následující otázce se zeptal „Za dva měsíce umřete…“ Život plyne postupně, tak i otázky by měly být pokládány podle nějaké logické posloupnosti.

 

4) Rozhovor by neměl být krátký

A máme tu pravý opak bodu číslo 1  a taky navázání na bod číslo 2. Tento bod je spíše otázkou v kusu, ale když se člověk zeptá na aktuální situaci spisovatele a  co bude dělat v následujících měsících, tak to také není zrovna ono. Navíc to bude ukázka toho, že si s tím rozhovorem dotyčný blogger moc práci nedal a odflákl to.  

 

5) Podívat se, zda otázky nepokládal někdo před tebou

Tohle je také důležité. Už jsem viděl tři blogy, které se během 14 dnů ptali jednoho autora nově napsané knížky podstatě na ty samé otázky.  Já to dělám tak, že si přečtu všechny rozhovory, které kdy s ním byli a podle jeho odpovědí na  otázky si vytvořím vlastní otázku. Určitě nejsem první, kdo se dotyčného na něco ptal, a tak předem spoléhám na to, že někdo byl první s nějakými otázkami.

 

A co vy, jak vy děláte rozhovor?