Je to již 10 let, co jsem narazil
na internetu (a potom postupně v různých fb skupinách) na upoutávku „Staň
se dobrovolníkem“. Týkalo se to pražského půlmaratonu, kde jsem měl dostat
tričko, čepici, bundu, bagetu a měl jsem dohlížet na běžce, aby běželi správně.
Přišlo mi to zajímavé, a tak jsem vyplnil formulář o velikosti oblečení a začal
si fantazírovat, jak budu předávat medaile, být vlajkonošem a nebo dokonce budu
dohlížet na VIP osoby v jejich stanu. Nastal den D a já dorazil na místo určení
a také ve stanovenou dobu, ale moje fantazie o práci snů vzala za své hned v prvních
pěti minutách. „Budeš hlídat přechod“ jsem slyšel jako první větu od své
šéfové. Tím „přechodem“ myslela ty místa, kde mohli přecházet diváci na druhou
stranu tratě. Tohle hlídání jsem prováděl od 8 hodin ráno až do 6 hodin večer,
navíc jsem si mohl pokecat jenom s lidmi, kteří se na závod přišli podívat
a většinou to byli cizinci (a já sice umím anglicky, ale mluvit delší dobu je nad
mé síly) a musím říct, že jsem byl tak unavený, že jsem si skálopevně řekl, že už
nikdy nepůjdu.
Ale netrvalo to dlouho a šel jsem
znova. Za necelé 3 měsíce jsem si všiml, že je další upoutávka na dobrovolnictví
na pražský maratón. Původně jsem řekl rezolutní ne, ale pak jsem si to
rozmyslel, protože jsem si umínil, že tentokráte chci rozdávat medaile. A ono
jo!!! Rozdával jsem doběhnuvším běžcům 4 hodiny medaile, až mě z toho chytaly
křeče, takže jsem tak trošku věděl, jak se můžou cítit ti, co běželi. 
Od tohoto památného dobrovolničení,
kdy jsem rozdával medaile, jsem s menšími přestávkami dobrovolníkem
minimálně 2x do roka a to už skoro 10 let. Za tu
dobu jsem si vyzkoušel různé půlmaratóny (jeden jsem si vyzkoušel jako
závodník), maratóny, noční běhy, charitativní běhy, triatlon a nebo běhy na 5 a
10 km. Při všech těchto událostech, kde jsem dobrovolničil, jsem potkal bezva lidi, se kterýma jsem si
mohl pokecat, s některými chodím do dnešní doby na pivo, každý rok mám o nové
zkušenosti navíc a také vím, co všechno stojí za tvorbou takového závodu.
Doporučuju každému, aby si to
aspoň jednou vyzkoušel. Zatím se mi nestalo, abych se přihlásil a někdo mi
napsal, že se mnou nepočítají. Maximálně se Vám stane to, co se stalo mě u toho
prvního závodu. Pokaždé dostanete tričko, čepici, někdy bundu, bagetu a
dostanete se od stavění tratě k její demolici, nebo k rozdávání medailí.
A úplně nejlepší jsou konce. Vždycky tam zůstane hodně jídla a pití a zde
platí, že každý si může vzít vše, co uzná za vhodné. Vřele doporučuju.
0 komentářů:
Okomentovat