Nikdy nevěř blondýně, která chce do Maroka

Měla to být naše první dovolená. Měla to být moje první dovolená bez rodičů. Měla to být moje první dovolená mimo evropský kontinent - Maroko. Tato dovolená měla spoustu svých „poprvé“ a dopadla tak, že hurikán Irma, který pustoší Floridu, je proti tomu lehký letní vánek. Ale začnu hezky od začátku.

Jmenovala se Petra a seznámili jsme se dost netradičně a o to víc jsem se do té víly zamiloval, protože takovou holku člověk nepotká na ulici každý den. Šel jsem do jedné restaurace s kamarádem s tím, že pokecáme o našem životě, ale také o politice, protože on je vystudovaný politolog a mě politika zajímá. Naše diskuze vždycky skončí tím, že se pohádáme, protože máme diametrálně odlišná politická přesvědčení.  Nicméně tentokrát večer dopadl jinak. Po hodině našeho rozhovoru, kdy se náš  rozhovoru stal vzrušenějším, kdy jsme oba začali mluvit hlasitěji a přesvědčovat se navzájem o své pravdě, se k nám naklonila nějaká blonďatá slečna, která seděla s kámoškou u vedlejšího stolu, s tím, zda si nemůže taky pokecat taky o politice. Kamarád se jí zasmál  a hned ji začal zkoušet z českých a světových politických reálií, přičemž ona všechno věděla a navíc usadila kamaráda tím, že „mele nesmysly“  a že to je jinak. To kamaráda tak dopálilo, a tak se naštvaně  sebral a odešel. Blondýny kamarádka vypadala, že by svoji kamarádku nejraději zabila, ale s „Ahoj“ se sebrala a odešla také. Ten den jsem měl v plánu přijít domů do půlnoci, ale místo toho jsem přišel až v pět hodin ráno, protože jsem prokecal v hospodě a poté venku tisíce minut s tajemnou blondýnou, o které jsem později zjistil, že se jmenuje Petra.

Dny a týdny plynuly a naše setkání byla čím dál častější.  Ani nevím jak, ale po dvou měsících jsme z kamarádství přešli na normální vztah.  A musím říct, že následující měsíce byly krásné. Jezdili jsme na hrady, zašli jsme snad do všech pražských divadel, prostě jsme se nenudili. Ale přišel březen a naskytl první problém. Stejně jak se žádá o ruku, tak podobně jsem požádal o to, abychom jeli na společnou zahraniční dovolenou. Souhlasila, ale to jsem ještě netušil, co se na mě chystá. Moje původní představa byla, abychom jeli do Itálie, ale řekl jsem, že se Petře přizpůsobím s volbou destinace. Když vyslovila Maroko, tak mě málem postihl infarkt, velmi vehementně jsem protestoval, ale když mi několikrát poklekla přede mnou na kolena a udělala několikrát postoj, který se dělá na gynekologii, jsem nakonec povolil, a tak jsme jeli do Maroka.

Když to vezmu zpětně, tak 9denní pobyt byl levnější jak Itálie a let tam taky netrval delší dobu. Nicméně náš pobyt se zvrtnul pátý den. Předchozí čtyři dny náš pobyt v Maroku byl takový, že jsme se pořádně najedli (all inclusive, kdo by se taky pořádně nenajedl), šli jsme na pláž se vykoupat, opalovali se a ve 3 hodiny odpoledne jsme šli na oběd a poté jsme se šli projít do města, vrátili jsme se na hotel a večer přišla nahá koupačka. Avšak pátý den byl jiný. Když jsem se ráno probudil, tak Petra neležela vedle mě a mobil měla u sebe. Že by náš nějaký únosce uspal a potom ji v noci unesl? Tyhle katastrofické myšlenky vzaly za své po 30 minutách, když přišla do pokoje. Měla na sobě sportovní trenky a tílko a tvrdila, že si šla zaběhat, protože dle svých slov moc nakynula. Byla celá mokrá, takže jsem ji obdivoval, že v těch 40°C šla běhat. Další dva dny se to opakovalo, a tak mě předposlední den, kdy jsme byli v Maroko, napadlo, že se za ní tajně vydám si zaběhat a snad ji doběhnu (doma běhala ráda sama, neměla ráda žádného spoluběžce).  Nenápadně jsem proto vylezl z našeho hotelu a když jsem ji viděl asi 100 metrů přede mnou, tak jsem se za ní vydal, Čekal jsem, že se vydá k moři a poběží podél pobřeží, nicméně ona běžela směrem k takové kamenné zdi, která byla v takovém lesíku pod úrovní cesty. A viděl jsem, jak na ni s otevřenou náručí čeká nějaký černoch (skoro to vypadalo, že je to nějaký plavčík). Objali se a šli dolů k tomu lesíku. Zastavil jsem se a v duchu jsem si říkal, že to nemůže být ona, ale mé pochybnosti nevyvrátím, pokud se tam nepodívám. Dostal jsem se až na okraj zídky a kouknul jsem se dolů, kde si to zrovna ti dva rozdávali. A k mému překvapení nejenom, že to byla Petra, ale také to byl číšník, který nám přinášel každé ráno jídlo.A nevypadalo to, že si užívají poprvé, protože Petra profesionálně přirážela.  Zpětně trošku lituju, že jsem si nevzal kus ostrého klacku, který ležel opodál a nerozsekal je ve vztahu na kusy. Místo toho jsem se rozhodl, že poběžím domů a popřemýšlím, co budu dělat dál.

A tak jsem se vrátil na pokoj a začal přemýšlet, jak s nastalou situací naložit. Na jednu stranu jsem neuvěřitelně naštvaný, že bych moji slečnu zahrabal v nedaleké poušti, na druhou stranu jsem s ní prožil mnoho hezkého a máme den před odjezdem, takže jsem se nakonec rozhodl vše vyřešit až po příletu domů. Z mých úvah mě vytrhl její příchod, úsměv od ucha k uchu.

Když jsme přijeli k ní domů, tak jsem ji řekl všechno, co jsem viděl a chtěl jsem po ní vysvětlení, co to mělo všechno znamenat. Kdybych věděl, co mě čeká za odpověď, tak jsem se neptal. Chvíli se ostýchala, ale nakonec mi vše vyklopila.  Loňské léto byla v tom samém hotelu s kamarádkou. Pokaždé, když jedli, tak se na ně usmíval náš černoch, který se na ně pokoušel mluvit anglicky, ony byly nejdřív ostýchavé, ale nakonec Petra se s ním dala do řeči a když měl zrovna volno, tak se s ním vydala na procházky. Ale místo povídání si skončila s ním u něj doma. Dle jejich slov byl úžasný a takhle to pokračovalo až do odletu za čtyři dny. Myslela si, že to byl jenom krátký letní románek a nic nebude, když si budou psát po fb, ale on se jí stejně dostal do kůže a ona ho stále milovala. Chtěla na něj zapomenout díky mě, ale pokaždé, když se se mnou milovala, tak myslela na něj. Ale prý mi byla věrná prvních čtyři dny, ale nakonec podlehla jeho naléhání a vždycky ráno zaběhla za ním si užít. Tohle bylo na mě moc, a tak jsem jí oznámil, že se s ní rozcházím, ať si do týdne vezme všechny moje věci z bytu a zmizí z mého života. Čekal jsem všechno možné, ale že mlčky kývne, to teda vůbec. Naštěstí jsem u ní moc věcí neměl, tak jsem se ještě ten večer sebral a odešel. Později jsem zjistil, že ten její číšník přijel 14 dní po mém odchodu od ní.

Možná přišel s migrační vlnou do Evropy, možná přiletěl letadlem a požádal o azyl. Nevím. Nicméně z doslechu od našich společných přátel vím, že ona s ním čeká dítě a dala se slyšet, že by si přála pět dětí (když byla se mnou, mluvila maximálně o 2 a i ty dvě děti byly moc). Vypadá to, že se z ní stane ženská v domácnosti. Jsem zvědav, jak to dopadne.

Po této zkušenosti jsem se rozhodl vycestovat maximálně na Slovensko a na cestování někam dál nemám chuť. Na druhou stranu mě láká letět do Japonska, tak třeba mě současná nálada opustí a já pojedu s nějakou další (snad už vysněnou) láskou do Japonska.

Ale mám jedno ponaučení z celého příběhu. Nikdy nevěř blondýně, která chce do Maroka.