Nechápu to 5: Buď kreativní

Když jsem si začátkem července založil blog, tak jsem měl po ruce nepřečtené knížky, a tak bylo jasné, o čem budu psát. Ale koncem srpna jsem si začínal uvědomovat, že je můj blog zaměřený pouze na jedno téma a přitom bych mohl psát například o tom, jak se mi schyluje ke státnicím, ke strastem při psaní seminární či bakalářské práci a nebo mé výlety po krásách naší České republiky. A nelituju toho, že jsem „dezertoval“ z knih na psaní o čemkoliv možném, poznal jsem díky tomu Timku, Neko, Žabáka,  Patrika a mnohé další..

Ale dost o mně. Nechci psát o mé změně. Chci se vrátit k jádru celého tohoto článku. Asi každému jde o to, aby měl daný článek nebo samotný blog co nejvíce čtenářů. Když pominu dávání nějakého článku i do skupin, které s tématem článku nemají vůbec nic společného (viděl jsem, jak jeden blogger dal článek do skupiny Brigády a ten článek o brigádách rozhodně nebyl), tak je podle mě důležité napsat text pokud možno bez chyby a zároveň by se měly témata článků měnit. Kreativita, různorodost, pestrost článků. To je hlavní věc, co mě samotného na nějakém blogu zajímá.

Nezajímá mě, že autorka módního blogu má zrovna nějaký nový outfit, boty (ale jako naprostý neznalec rtěnek se podívám těsně před narozeninami mé slečny,kterou mám koupit) a nebo kalhoty.

Nezajímá mě, že autor knižních blogů píše pořád dokola nějaké měsíční chvástaly knih, ze kterých stejně udělá/udělal následně recenzi.

Nezajímá mě, že autoři cestovatelských blogů se jeden den nacházejí v Barmě a druhý den zase v Austrálii a říkají, že je tam krásně a dávají každou druhou fotku z nějaké restaurace.

Nezajímá mě, že autor žije v nějaké daleké zemi (nejčastěji ve Spojených státech amerických) a popisuje, jak jeho dítě studuje ve škole jazyk dané země a říká, že se do České republiky/Slovenska už nevrátí.  

Nezajímá mě jednotvárnost blogu -> blog jednoho tématu.

Pro mě je důležité, když dotyčný píše o sobě a svých zážitcích ze svého života. To se týká hlavně o tom posledním druhu blogu. Zajímala by mě třeba kultura dané země, chování domorodých obyvatel. A také by mě zajímalo, kdy a jak se tam dostala.

Teď to bude znít trošku divně, ale u těch ostatních „druhů“ mě hlavně zajímá, kde na to vzali. Prostě jednoduše kde získávají peníze na danou činnost, kde pracují. Nepočítám recenzní výtisky nebo modely od návrhářů. Přece si nepíšeme blog jenom proto, abychom dělali, že nás nějaké oblečení či knížka zajímají jenom proto, že to dostáváme zadarmo. Já si pořád naivně myslím, že blog vedenou se snahou se podělit o naše zážitky.

Já nejraději čtu názorové články. A vůbec nejraději čtu takové, se kterými nesouhlasím, u kterých můžu s autorem diskutovat. Nebudu psát články jenom proto, abych měl velkou čtenost a abych se všem zalíbil. Zas takový řiťolezec nejsem (ono by stačilo dát obrázky s kotátkama, nějaký motivační popis k tomu a tisíc shlédnutí jen to fikne). A díky diskuzi si můžeme třeba zlepšit naše argumentační schopnosti.

Abyste si nemysleli, že mám nějakou averzi vůči těm čtyřem druhů blogu, které mě nezajímají. Před několika dny mě jedna módní bloggerka, kterou jsem měl zafixovanou jenom na módu, překvapila. Napsala jeden názorový text na jedno téma. Tím článkem jsem trošku roztál ohledně toho, že módní blogy neumějí psát o ničem jiném než o kožešině z norka. Díky Radko!!  

Na závěr bych chtěl jenom říct : KREATIVITĚ SE MEZE NEKLADOU, tak se nebojte a buďte kreativní.