Stáří má své výhody

 

 

Teď si nemyslete, že mi je nějakých 40 let, mám dvě děti, manželku, dvě vysoké školy, pivní pupek a dělám nějakého vrcholného manažera. To ani náhodou. Bude mi před Vánoci 26, jsem student vysoké školy, děcka nebudou v dohledné době, protože nejsou s kým a já jsem vůbec rád, abych uživil sám sebe, natož někoho dalšího. Ale smyslem tohoto článku je však zavzpomínat na moje bezstarostné dětství, ve kterém jsem zažil to, co dnešní generace mladistvých kolem 18 let nepozná ani z rychlíku. Bylo plné mateřské něhy a otcovské lásky….. No dobře, to přeháním :D

Co dnešní mládež určitě nezažije a co jsme zažili my?

 

1) Kanál Animax

Dnes dávají za japonský anime Naruta  a bůhví jaké další animáky na mnoha kanálech?  To za našich mladých let byl jenom kanál Animax, na který jsem se pravidelně koukal pokaždé, když jsem se vrátil ze školy. Takový Yu-Gi-Oh, který ovládal karty  s monstrama a kouzlama, se kterýma bojoval proti soupeři a mohl vyhrát nějakou trofej. A nebo Inuyasha, napůl člověk, napůl „vlk“, který se smrtelnicí Kagome bojoval na návracení malé růžové kouličky. A nebo Dragon Ball, kde stáli většinou lidští protivníci a většinou se rozsekali na kousky.

 

2) Beyblady

Předchozí generace měla káči na hraní, my jsme měli „kovové“ káči na bojování proti sobě. Dokázali jsme se zabavit na desítky hodin, nikdo o nás nevěděl  a většinou jsme skončili tak, že součástky z těchto beybladů byly rozmetány po celé místnosti. Nikdy jsme nenašli všechny. Já jsem třeba skončil hrát hned po první hře, protože mi ulítla jedna součástka, která byla důležitá pro držení stability

 

3) Pokemoni a Digimoni

Sice se teď rozšířila hra Pokemon Go, dokonce se vydala na to knížka jako manuál na hraní, avšak k tomu je potřeba mobil. My jsme hráli s KARTAMA. Co je to vůbec karta pro ty, co nehrají třeba Prší? To je kus papír, na kterém je namalovaný nějaký symbol, který má nějakou váhu. A to samé s Digimony. Všichni jsme chtěli Pikachu, Charmandera a stovky dalších. Chtěl jsem vlastnit Pokeball nebo mít osobního Digimona, který by mi zneškodnil všechny nepřátelé

 

4) Tlačítkové mobily

Dnes má každý v ruce Smartphony, Iphony, Sphony, Zphony a nebo rovnou XXXXXsmartpcphony, ale aby fungovali, musí jít internet. V případě, že nejde, jsou naprosto zbyteční, navíc žerou data. To u tlačítkových mobilů nebylo potřeba, protože s nimi jsi mohl jenom psát (a jak mi to šlo) sms, volat a nebo hrát Snake. Hráli jsme na mobilu turnaj Snaka a byl jsem nejlepší!!!! A mobil mi navíc vydržel 5 dnů bez nabití

5) Tužka, papír a milostná psaníčka

Můj brat, když chce něco napsat, tak to musíme povolat grafologa s lupou, aby rozluštil, co vůbec napsal. Jelikož jsem konzervativní povahy, tak stále věřím na tužku a papír. Všichni kolem tablety, notebooky, velké mobily, ale já jsem věrný výmyslu z čísly a tím je papír. A když člověk takhle napíše slečně ručně psaný dopis, že je krásná, tak  chlapec má napůl vyhráno. Nebo dávání anonymních psaníček do kapes u bundy. Jeeeje J

 

6) Nabíhání počítačových her

Dnes, pokud jde plně internet, tak stačí kliknout na ikonku počítačové hry a už to jede. Ale před 15 lety? To jste museli čekat dobrou hodinu, než v těch hromadách pixlů jste mohli nalézt třeba nějaké Super Maria a nebo Tetris. Tetris byl vždy rychlejší, tak jsme hráli většinou jeho. A to bylo bitek s kamarády o to, kdo bude první hrát.

 

 

A teď mimo mě ještě napadá, že se nepsaly messengerem holkám, které seděli vedle, něco jako „Miluji tě“, „Mám tě rád“, „Jsi pro mě všechno“. Ani náhodou, to se říkalo hezky na férovku z očí do očí.

Nebylo to naše období před 10 až 15 lety přece jenom šťastnější?

 

 A na co si vzpomínáte ze svého mládí vy?