Deník dobrovolníka - jak se dá znechutit dobrovolník na začátku akce během 5 minut

Již před 10let chodím na různé dobrovolnické (převážně sportovní) akce. A jelikož chodím takhle minimálně 2x (letos už jsem na 4 akcích a dalších 5 minimálně budou následovat), tak si myslím, že můžu kvalifikovaně hodnotit, co by ne/nemělo být z pohledu dobrovolníka na akci. Proto zakládám DENÍK DOBROVOLNÍKA. A dnešní díl bude „Jak znechutit dobrovolníka na začátku akce během 5 minut“

Jak by mělo vypadat ideální přivítání dobrovolníka, který bez nároku na finanční odměnu jde na nějakou takovou akci? Několik dní před akcí je dobrovolníkovi napsán e-mail, že má přijít v určitou hodinu na určité místo a má se hlásit vedoucího nějakého jména. A nesmí se také zapomínat, že by dobrovolník bude na místě aspoň do nějaké hodiny.

Před měsícem jsem dorazil na akci, kde jsem měl být v 8 hodin ráno. Jsem tam včas a člověk, který mě má na daném místě vyzvednout, taky dorazil včas. Nicméně ostatním kolegům, kteří se mnou měli dobrovolničit, někdo zapomněl napsat, že mají o hodinu dřív (mně to bylo napsáno e-mailem) a přišli později. Navíc ten vedoucí, který mě vyzvedl, jim neřekl, co mají dělat, a tak se potulovali po areálu a hledali si práci sami. A když vezmu, že po celou dobu akce (byli jsme tam od 8 ráno do 10 hodin večer) se o nás staral jenom jeden člověk, který se staral o koncerty a „celebrity“, které tam byly, tak asi každý pochopí, že naše práce byla vždycky nárazová a maximálně tak na 30 minut. A to člověka dost otráví. Tyhle chyby omlouvá jenom to, že ta akce byla poprvé, takže chyby se můžou stát, druhá věc bude, zda příští rok se ty samé chyby budou opakovat.

Podle mě by se dobrovolník měl na začátku každé akce dozvědět, co bude dělat (pokud to není v e-mailu napsané). Zrovna dnes jsem se organizátorům vnucoval, že bych klidně chtěl být na registracích, ale ať už konečně vím, kde budu. Dozvěděl jsem se to těsně před závodem, takže jsem musel sprintovat na místo určení.

Snad jsem Vás od možného dobrovolničení tímto mým dílkem neodradil a čtěte dál Deník dobrovolníka.

 

 

Tady to nekončí!

Já a dobrovolnictví

Nejdříve si musíme ujasnit pojmy.

  

Kdo je to dobrovolnictví? Dle Wikipedie je to „ samostatná činnost prováděná ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. Častým typem dobrovolnictví je zapojení se do činnosti neziskové organizace (někdy také nazýváno formálním dobrovolnictvím), ale mnozí lidé také slouží méně formálně, ať už jednotlivě, nebo jako součást skupiny. Tento typ dobrovolnictví je obtížněji zjistitelný, proto tito dobrovolníci nebývají zahrnováni do výzkumu a statistik zabývajících se dobrovolnictvím“

Dle webu zkola.cz dobrovolnictví „Je to vědomé a svobodné konání jedince pro druhého (ať již pro člověka nebo nějakou instituci), která má formu pomoci, nebo je přínosem, jakýmsi blahem, který dobrovolník přináší pro dobro druhého“

Kdo je to dobrovolník? Dle webu Kdo je  „osoba, která vykonává dobrovolnou činnost, tedy pracuje samostatně a bez nároku na finanční odměnu.“

Nebo dle webu dobrovolnik.cz dobrovolník je“ člověk, který ze své vlastní vůle a ve svém volném čase bez nároku na odměnu pomáhám lidem kolem sebe a zapojuje se do veřejně prospěšných aktivit.“

Podle výše uvedených definic jistě pochopíte, že dobrovolnictví je činnost bez nároku na nějakou finanční odměnu. Proto na všech akcích, kde hledají dobrovolníky, potkávám ty samé lidi, protože jenom pár jedinců dokáže překousnout, že za svoji aktivitu nedostanou zaplaceno. Ale myslím si, že za ten zážitek to stojí.

Já svoje dobrovolnictví beru z toho, že sice peníze nedostanu ,ale získám nové kontakty a ty kontakty mě třeba dovedou k těm penězům, můžu zde najít potencionální přítelkyni a nebo nové nejlepší kamarády. Každý si zde najde něco svého, stačí jenom chtít a vyzkoušet si to. Já letos kroutím svojí 11 sezónu

Ze začátku jsem chodil na všechny sportovní akce hlavně kvůli tričku a jídlu, ale tohle postupem času šlo hoooodně do pozadí a převážila hlavně touha poznat zákulisí organizace závodů, poznat nové kamarády a vyzkoušet si registraci účastníků, vlajkonošství, stavění tratí, bannerování (dávání reklamy okolo tratí), občerstvovací stanici, demontáž tratě a nebo dělání maskota. Tohle všechno mi dalo hodně. Každému to můžu jenom doporučit, získáte hodně zkušeností. Jinak letos už jsem byl na Bike Prague, Proběhni se, Běh pro Kuře, Zimní běh a letos mě čekají odhadem dalších minimálně 7 akcí.

Do letošního roku jsem považoval za svoje největší a nejlepší dobrovolničení na Mistrovství Evropy ve fotbale U21, kde jsem byl 3 dny v „novinářském štábu“ a kontroloval jsem, zda všichni novináři (i ti zahraniční) mají akreditaci do Edenu. Letos to s přehledem překoná zase v Edenu Všesokolský slet, který se koná první týden v červenci. Jelikož jsem o Sokolu psal práci do školy, tak k tomu mám i blízko, tak na to vyloženě těším.


Ale v poslední době se snažím přeorientovat z akcí sportovního typu na akce v neziskovém sektoru. Místo sportovních zážitků si chci „užít“ například pokec s důchodci a péče o ně, doučování sociálně slabých dětí, procházky či pomoc s mentálně/fyzicky postiženými osobami, podporovat charitativní akce a mnohé další podobné aktivity. Řekl jsem si, že chci tímto způsobem zlepšit společnost. Jestli se mi to podaří, to nevím, ale aspoň se o to pokusím.

A jaký máte vztah k dobrovolničení vy?

Tady to nekončí!