Prezidentské volby dopadly dobře

Uběhly prezidentské volby a my víme, kdo se na příštích 5 let stane naším českým prezidentem. Bude to Miloš Zeman. Ačkoliv jsem nedoštudovaný politolog (neudělané státnice), tak si myslím, že veškerá politická kampaň byla vedena tak, že ukázaly mnohé věci, o kterých bych si myslel, že se v České republice vůbec objeví.

Jak jste možná z úvodního odstavce pochopily, nebudu mluvit, že Miloš Zeman je dobrá volba pro naši zem, volil jsem pana profesora Drahoše, ale jenom proto, že jsem si myslel, že Drahoš byl lepší (a střízlivější a zdravější) varianta, když ho porovnám se znovuzvoleným Milošem Zemanem.

Nečekal jsem, že se budou tak aktivně vyvracet lži. Hlavně ze strany „podporovatelů“ Miloše Zemana, kteří založili hned dvě stránky, které se věnovali vyvracení fake news na Jiřího Drahoše. Jedna byla manipulátoři.cz a druhá popravde.cz. Zde OBYČEJNÍ LIDÉ vzali jakýkoliv argument, který mohl neoprávněně poškodit Jiřího Drahoše a přišli se správnou interpretací pomocí hledání informací na netu. Nutno ale říct, že obě strany to nějakým způsobem přeháněly.

Druhá věc, která se mi líbila, bylo podpora ostatních protikandidátů. Když Jiří Drahoš postoupil do dalšího kola, tak Pavel Fischer, Marek Hilšer a Michal Horáček (ten hlavně, když si vezmu, že hned po své porážce nabídl všechny své bilboardy JD) prakticky v ten samý den podpořily JD a ještě mu šli pogratulovat osobně do jeho štábu. Navíc první kolo 8 kandidátů (bez Miloše Zemana) byla taková poklidná přestřelka, kdežto ty dva další duely před druhým kolem byly o dost jiné. Ten v České televizi byl naprosto profesionální, ale ten na Primě byl slovy Jindřicha Šídla „koncert skupiny Ramstein“.

Na druhou stranu tyto prezidentské volby ukázaly fakt, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. A to, že v České republice chybí něco, co bych nazval politickou gramotností. Co tím mám na mysli? Bylo vidět, že se lidé aktivně zajímají o to, kdo bude naším příštím prezidentem. Ale jenom 14 dní před volbami a možná ještě takový zájem bude trvat 14 dní po nich. Ale dlouhodobé sledování politiky tu nevidím. Kdyby se lidé dlouhodobě a kriticky dívali na politiku, tak by volby mohly dopadnout jinak , protože by lidé věděli, jaké skandály/průšvihy má za sebou Miloš Zeman.

Na závěr chci říct, že teď doufám, že se občanská společnost probudí a začne veškeré kroky prezidenta (a také Babiše) kontrolovat a pokaždé, když udělají chybu, se ozvou. Navíc tato činnost se může projevit hned za 9 měsíců, protože jsou na podzim komunální volby.

Takto vypadalo moje volební studio :) Česká televize a twitter s Český rozhlasem a Hospodářskými novinami

 

 

 

 

Nejvýraznější rozdíl byl mezi kandidáty v Praze

 

Tady to nekončí!

Potlačení svého ega

Pokud to nevíte, tak zrovna včera proběhly na Slovensku krajské volby (slovensky župné volby). Od našich krajských voleb se liší hlavně tím, že se volí přímo hejtman (v jejich případě župan) a zvlášť zastupitelstvo. Takže se může stát, že hejtman bude z jedné strany a naopak v zastupitelstvu bude mít většinu jiná strana, takže se celé vedení kraje zablokuje. Přesně toto se stalo před 4 roky v Bánskobystrickém kraji, kde vyhrála Lidová strana v čele s Mariánem Kotlebou, ale v zastupitelstvu měl převahu SMER Roberta Fica (tehdejšího i současného premiéra). A proto se před volbami nejvíce upínalo pozornosti na tento kraj. Výsledek je takový, že Kotleba byl převálcován nezávislým kandidátem Lutnerem. A ani v ostatních krajích nezvítězila Lidová strana, dokonce získala jenom dva zastupitele ve všech sedmi krajích. Ale nechci psát o výsledku slovenských krajských voleb, ale chci psát o koalici, která získala 4 hejtmany.

Koalice ve složení Slobody a spravedlnosti, Obyčejných lidí a nezávislých osobností, SMK-MKP, OKS, Změna zdola a DÚ (čili 7 stran) se dohodla na spolupráci a místo, aby každá ze stran dala svého kandidáta, podpořily všechny strany jenom jednoho, aby posílily šanci na vítězství. Ve všech krajích sice neuspěli (nejméně získala ve výše zmíněném Bánskobystrickém kraji 1877 hlasů), ale toto spojení je ukázkou, že když se spolknou osobní spory a honění si vlastního ega, tak se může stát, že koalice složená z malých stran může překvapit. Jsem zvědav, zda v komunálních volbách se dočkáme, že místo toho, aby kandidovali mnoho stran, se několik stran spojí a domluví se. Jinak to může dopadnout tak, že jednotlivé strany si rozdělí hlasy a stejně vyhraje ten samý, proti komu chtějí bojovat. Stačí jenom spolknout ego….   

Tady to nekončí!

Veřejné průzkumy do pekel

Máme po volbách, známe výsledky. Ale ještě se musím ohlédnout na období před volbami a všemožné předvolební průzkumy. Napočítal jsem kolem 5 různých agentur, které denně avizovaly, jak se do poslanecké sněmovny dostane tu 5 stran, tu 10 stran a člověk by řekl, že každé společnosti musela jedna ze stran zaplatit, aby měla lepší výsledky (zářným příkladem byla Strana zelených). Když se podíváme na výsledky, tak při posledním průzkumu mělo ANO 24,5% a nakonec mělo o 6 % více.

S ohledem na tyto výsledky bych přijal nějaký zákon, který by spočíval v tom, že by měsíc před volbami nikdo nezveřejňoval žádné výsledky. Tím by se mohla teoreticky zvýšit volební účast, protože potencionální voliči stran, které by měly pod 5%, by si řekli, že ta strana teď určitě má šanci dostat do sněmovny, a tak půjdou k volbám a dají těmto malým stranám hlas. Všichni tu naříkáme nad tím, že občany volby nezajímají, pořád se snižuje volební účast (od 90% v 90 letech až po 60% v současnosti), tak by se mohlo přispět k lepší volební účasti tímto nařízením.

Volební průzkumy ovlivňují všechny, kteří si ho přečtou, a tak by měsíc mohla být menší manipulace voleb a lidé by se více svobodně mohli rozhodnout, jak s vlastním hlasem naloží.

Tady to nekončí!

Volby dopadly dobře

Ne, nejsem žádný vášnivý příznivec hnutí ANO a nebo SPD, ale stojím si za svým tvrzením, že volby dopadly dobře. A proč ? Kdyby vyhrála ČSSD a nebo ODS, tak by všichni se tloukli do prsou, že všechno je v pohodě a vše se vrátí do starých zajetých kolejí. Ale v budoucnu by se určitě objevilo nějaké další hnutí/skupina/politická strana a vše by se opakovalo. Ale když vyhrálo hnutí ANO, tak kromě toho, že si všichni uvědomili, že je někde problém v české společnosti a jak snadno se dá zvládnout politický marketing, tak také se ukázalo, že vyrostl nepřítel, na kterého zatím nemáme žádné protizbraně.

Jak jsem psal v předchozím článku o volbách, tak tyhle volby mě nudily. Bylo to hlavně díky tomu, že (si myslím) jsem racionálně uvažují člověk, který si prostuduje programy a pak se rozhodne, který program je realizovatelný. A u ANO a hlavně u SPD je naprosto nerealizovatelný. „Zakážeme islám“ Jak? Věřím v islám, takže mi zakážete i vnitřní víru? Budete se ptát lidí, kteří zrovna překročili hranici, jaké jsou víry a když islámu, tak je „celníci“ vyexpedují ze země?

Ale tohle marketing dokázal lidem prodat, že se to dokáže, a proto SPD volilo tolik lidí, kolik je volilo. A ostatním stranám nezbývá nic jiného než najít protizbraň. Najít nějakého marketéra, který dokáže jejich program prodat úplně stejně marketéři těch dvou výše zmíněných stran. A já pevně doufám, že v budoucnu pořád budou existovat nějaké realizovatelné programy a né, že veškerá volební kampaň bude vedena skrze útoky na oponenty a že oni budou dělat všechno lépe.

Všichni říkají, že před námi jsou prezidentské volby, kdy se ukáže, zda je naše demokracie pevná. Podle mě se všichni mýlí. I kdyby se stal prezidentem opět Zeman, tak se konce příštího roku nedožije vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, takže za chvíli by byly předčasné volby. Podle mého jsou důležitější volby komunální, které jsou půl roku po prezidentských volbách. Tam se teprve ukáže pevnost demokracie. V tu dobu bude Andrej Babiš vládnout 6 měsíců a lidé z něj budou pravděpodobně rozladěni. A nepředpokládám, že osobnost Andreje Babiše zavítá do každé menší vesničky, aby tam pomohl s kampaní kandidátovi za ANO. Proto si myslím, že volby do obecních zastupitelstev budou možnou hradbou proti přílivové ANOvlně. Já sám jsem se rozhodl den po volbách, že budu kandidovat a budu se snažit zvrátit, aby na každé úrovni ve státě nevládl Agrofert.

Co myslíte, jsou prezidentské nebo komunální volby důležitější?

Tady to nekončí!

Volby se blíží, ale rybáře s udicí nevidím

Za 14 dní máme parlamentní volby, které můžou rozhodnout o budoucím vývoji České republiky a  kde se také ukáže, zda budeme mít jednu vládnoucí stranu a nebo směs několika stran, které ještě týden před konáním voleb jasně řekly, že spolu nepůjdou do koalice. A musím říct, že kampaň před volbami (ať už na fb, twitteru nebo letáková venku) není vůbec napaditá a zatím všechno, co jsem viděl, mě nikterak nezaujalo. Naštěstí jsem si dostatečně dopředu vybral stranu, kterou budu volit, takže nebudu m9t problém s pozdním výběrem nějaké strany. Na druhou stranu v kraji, kde budu volit, jsou lidé na kandidátce, se kterýma se prostě nemůžu ztotožnit, a tak to hodím straně jako celku.  

A teď k volebním plakátům. Aby nějaký leták v ulicích nebo v poštovních schránkách nějakého voliče oslovit, aby volil tu danou stranu, tak nesmí být nijak racionální, koneckonců většina voličů nečte programy, nepřemýšlí  do budoucnosti, spíše se zajímá o to, co jim hned po volbách strana přinese a co bude mít okamžitý efekt. Letáky by měly být emocionální, měly by cílit na lidské emoce, aby se lidé naštvali nad něčím a nebo naopak měly úsměv od ucha k uchu a smáli a potom doma nebo v restauraci svým přátelům vykládali, jak ta strana je skvělá, aby ji volili taky. Dle mého úsudku je volič magnetická pavučina, která může přitáhnout k sobě stejně nastavené magnety (omlouvám se fyzikům, pokud jsem tohle řekl špatně).

V ulicích vidíme letáky s hashtagy #Můžeme (co můžeme? Vraždit, znásilňovat, krást?) a nebo #Neuhneme (před čím? Nosorožcem, lvem?) a na nich často rozesmáté politiky, kteří se ucházejí o náš hlas. Často vídáme také stánky politických stran, kde se nám snaží promlouvat do duše, že oni jsou spása lidstva.

Takovým ústředním motivem celé kampaně je Babiš. Neříkám, že je špatný nebo dobrý, ale říkám, že má vynikající marketing, který dokáže oslovit masy. Taky proto pořád vidíme jeho ANO na špici ve volebních průzkumech (u nás volební průzkumy nemáme vůbec přesné, takže může mít I víc, ale take I míň. To v takové Francii při prezidentských volbách volební průzkumy vůbec nelhaly). Ostatní strany v tom marketing značně pokulhávají, a proto se snaží snad všechny strany vytvářet nějaké memy (vtipné obrázky), kde vedou negativní kampaň proti dosluhující vládě a říkají, že to udělají lépe. Tyto volby jsou za dlouhou dobu poslední, kde téma (kromě Babiše) není a přijde mi, že strany se víc snažily o prezentaci sebe samu jako celku než prezentace nějakého tématu, aby z něho udělaly volební trhák. 

Všude slyšíme, že mladá generace je naše budoucnost a že bychom se o ni měli starat. Ale “děcka” nechtějí, aby se o ně někdo staral, chtějí mít nějaký vzor u někoho, kdo je stejně starý jako ok. Kdo má nějakou vizi, kdo vidí teenager tak, jak se oni vidí sami.  Jedním z takových “vzorů” je Dominik Feri. Možná pro lidi od 18 do 21 let je to vzor, ale v mých očích je to jenom maskot TOP09. Když člověk sleduje jeho FB, tak je to jeden vtip vedle druhého a když už se objeví nějaký “program”, tak on řekne B, ale neřekne A. Kupříkladu naposledy měl něco v tom smyslu, že na středních školách se bude povinně vyjíždět na půl roku ven (pokud si to někdo pamatuje, můžete mě opravit). Může mi někdo říct, proč povinně? A proč půl roku?

Upřímně se těším, až bude po volbách…. Co to říkám? Potom přijde kampaň číslo 2. Prezidentské volby, ale o těch se rozepíšu po těch parlamentních.

Na závěr Vám dám takovou menší radu. Dejte si tu práci, přečtěte si program, když Vás volební letáky nechytnou u srdce a zvolte pro Vás tu nejlepší variantu. Jděte k volbám a splňte svoji občanskou povinnost.

Půjdete k volbám? A jak vy vidíte předvolební kampaň?

 

Tady to nekončí!

Uzavírací klauzule

Když se člověk podívá na počet kandidujících politických stran do Poslanecké sněmovny České republiky (je jich 31, ale všechny nekandidují ve všech krajích), tak se musí zdát, že v případě volebního zisku větším jak 1% bude budoucí poslanecká sněmovna vypadat jak nějaká hospoda, kde se všichni pohádají a žádný výsledek z „jednání“ nepřijde.  

Pokud někdo takto přemýšlí, tak  je chyba. V České republice funguje takzvaná 5% volební klauzule. Co to je a kdy byla zavedena?  Pokud chce politická strana získat mandát, tak musí získat tolik hlasů, aby to stačilo na překročení 5% volebního zisku. Pokud je volební účast vyšší, tak je logicky potřeba získat vyšší počet hlasů k tomu, aby strana získala mandát v daném zastupitelstvu. A jsou i další faktory, které ovlivňují získání mandátu.

Počátek uzavírací klauzule u nás nastal v roce 1990, kdy přišel zákon č. 247/1995, kdy uzavírací klauzule pro jednu stranu byla stanovena 5%, pro dvoučlenné koalice 7%, pro  tříčlenné 9% a pro čtyřčlenné a více 11%.  Menší změna nastala v roce 2000 díky zákonu číslo 204/200, kdy uzavírací klauzule pro dvoučlenné se změnila ze 7% na 10%, tříčlenné 15% a čtyřčlenné 20%.

V případě, že by kandidovaly dvě politické strany spolu (v koalici), tak musí získat 10 % hlasů (jedna strana musí získat 5%, dvě 2*5=10%).

V takovém Nizozemsku není žádná volební klauzule, a tak se v parlamentních volbách v březnu letošního roku do jejich parlamentu dostalo 11 politických stran (například strana důchodců – 50+). Nicméně i zde existuje „volební klauzule“. Jmenuje se přirozený práh. A co to je?  Ten není stanoven zákonem jako volební klauzule, ale vzniká například díky metodě volebnímu přepočtu  či počtu rozdělovaných mandátů (o těchto přepočtech a rozdělovaných mandátech zase někdy jindy).

Také je Nizozemsko speciální tím, že člověk dostane v každé části země stejnou velkou kandidátku o počtu 150 lidí, protože je v zemi jeden volební obvod.

A nebo druhý extrém. V Turecku mají uzavírací klauzuli 10%, která podstatě vylučuje všechny malé politické strany z volebního klání

Já sám jsem příznivcem uzavírací klauzule, protože to vyloučí ty největší extrémy a případná vláda nebude tvořit mnoho subjektů (pokud výsledky nedopadnou nerozhodně). Ale uvítal bych, kdyby každá vláda byla tvořena maximálně 2 politickýma stranami, protože méně hlav lépe a rychleji domluví.

 

Tady to nekončí!

Miloš Zeman je dobrý prezident?!

Miloš bude kandidovat!! Miloš nebude opět kandidovat!! Takové zprávy se šířily včera celý den celým facebookem, twitterem a všemi diskuzemi na internetu. Bylo to hlavně díky tomu, byl den D. Den, kdy Miloš Zeman vyhlásí, zda bude či naopak nebude kandidovat. Nervy to byly velké, ale náš současný prezident chce obhájit svou post. Musím však podotknout, že vše dopadlo tak, jak bylo jasné už týden předem. Minulý týden TV Barrandov oznámila, že od 16.3. chystá speciálně pořad „Pokec s prezidentem“, kde bude pana prezidenta vyzpovídat sám ředitel televize. A kromě něj bude také žena jeho kancléře Vratislava Mynáře Alexandra. Už se nemůžu dočkat této šaškárny, dokážu si představit, že oba dva novináři budou slintat na odpověďmi pana prezidenta a nekriticky přijímat jeho věty. Prostě to bude naprostá servilita.

Ale nechci tu rozebírat fakt, že bude kandidovat a ani to, jaký na to mám názor. Chci se detailněji podívat na současné kandidáty a také na můj odhad následujících měsíců předvolební kampaně (i když již Zeman dělá permanentně celé své volební období). Ale ještě musím připojit jednu událost, která se přihodila dnes (10.3.). Miloš Zeman oznámil, že nebude chodit do diskuzí. Takže to znamená, že všichni kandidáti budou pomlouvat jeho a on bude ve svém pořadu pomlouvat na oplátku je. Tomu se říká odvaha předstoupit před své protivníky.

Jistě si vzpomínáte na kampaň před historicky první volbou prezidenta. Ta byla velmi štvavá, zejména mezi voliči a PR týmy Karla Schwarzenberga (dále KS)a Miloše Zemana (dále MZ). Zpočátku jsem se zapojil do této až nenávistné kampaně také, ale když jsem zjistil, že obě strany to neskutečně přehánějí, tak jsem ustoupil a byl už jenom tichý pozorovatel. A po postupu výše zmíněných pánů to nabralo větší grády. Já sám jsem volil Zemana, ale byla to těžká volba, volit mezi člověkem, který byl usnul na nějakém důležitém jednání (viděl jsem KS v televize a když se na něj nemluvilo, regulérně spal) a nebo člověkem, který je alkoholik.

V současné době to vypadá, že nejvážnějšími konkurenty Miloše Zemana jsou Michal Horáček a Jan Drahoš.  Já sám bych ocenil, kdyby na prezidentský post nastoupil Jan Drahoš, protože bývalý předseda Akademie věd a má určité vzdělání, takže mu rychle dojde, jak se má nebo nemá chovat, aby nebyl ostatním zemím pro ostudu. Navíc je dle mého respektován jak vědeckou, tak i mezinárodní komunitou, takže je v očích veřejnosti respektován. Nevýhodou oproti Horáčkovi má tu, že je méně bohatý. Michal Horáček vlastnil sázkovou kancelář, takže má pověst „gamblera“.  Když se této pověstí zbaví, tak může být silným protikandidátem. Ale i když jsem příznivcem Drahoše, tak se může objevit někdo nečekaný, kdo se objeví na scéně a třebas názor změním. Těším se na předvolební debatu, při posledních prezidentských volbách jsem byl na 2 ze 3 v Praze a tam to vypadalo jak na fotbalovém zápase (naštěstí tam po sobě nikdo nic neházel a neprali se mezi sebou).

Co se týče kampaně, tak v případě Miloše Zemana to bude masakr. On má své voliče jisté, takže moc nevěřím, že by se snažil nějaké nepřesvědčené voliče přesvědčit. Spíše to vidím na to, že bude ve svém pořadu mluvit bez obalu neskutečně sprostě, protože nikdo a nic ho nebude omezovat. U ostatních kandidátů to bude určitě kultivovanější, nebudou se chtít inspirovat z kampaně KS a MZ a budou si chtít najít vlastní cestu (pevně doufám). Musíme se nechat překvapit

Ta největší kampaň začne buď při letních prázdninách a na začátku září. Bude se křížit s parlamentními volbami, což mě také zajímá, na jakou stranu se jednotlivé politické strany přikloní. Předpokládám, že kampaně budou ve stylu „Už nikdy na východ“ a nebo „Nebudu jako Zeman“, protože budou chtít vést prezidentský úřad jinak než dosavadní hlava státu. Jinak mám dobrou zprávu pro studenty – pokud si chcete vydělat, tak tenhle rok si strany chtějí najít někoho na rozdávání letáčků, takže stačí sledovat fb a ono se jistě něco najde.

A jak to vidíte vy? Kdo se stane prezidentem? A jak vnímáte chování Miloše Zemana ve funkci?  A koho byste chtěli vy vidět jako prezidenta?

Tady to nekončí!

Regulace politických stran

Nad tímto článkem jsem si lámal hlavu delší dobu, protože různých možností, jak omezovat nějakou politickou stranu, je mnoho. Ale nakonec jsem se rozhodl, že celá tato stať/článek/odborný článek (můžete to pojmenovat tisíci způsoby) bude pojata tak, že ze zákona o politických stranách z roku 1991 vypíšu všechny náležitosti, které jsou potřeba, aby vznikla politická strana. To je její vznik a dále se podívám na uzavírací klauzule, které brání stranám dostat se do parlamentu daného státu + můj názor na ně.

Takže abyste mohli založit nějakou svoji stranu, tak Vám musí být 18 let (a také všem členům) a musíte být občany České republiky. Kromě toho, že Vám musí být více jak 18 let, tak musíte mít minimálně další dva kamarády, se kterýma vytvoříte přípravný výbor. Tento výbor je potom oprávněn zmocnit zmocněnce, který bude jednat ve jménu vaší strany. Důležitá věc – nesmíte být členem v jiné politické straně.

Když výše zmíněné podmínky splňujete, tak můžete vyslat zmocněnce na ministerstvo vnitra, který na podatelně předá písemný návrh o registraci strany spolu s celým jménem, adresou, rodným číslem a datum narození. A teď přijde ta nejdůležitější věc. Udělat petici, kde se musí nasbírat tisíc podpisů, kteří souhlasí, že strana může vzniknout. U každého jména musí být celé jméno, rodné číslo, bydliště a podpis. A nakonec stanovy ve dvou vyhotoveních (Je toho hodně, co má být ve stanovách, tak dávám odkaz dolů).

Žádný vzorový formulář na registraci strany neexistuje, takže si můžete podstatě napsat, co chcete.

A to je všechno, co musíte udělat proto, aby vznikla další politická strana. Ještě existují lhůty, do kdy musí ministerstvo vyřídit Vaši žádost a nebo existuje také několik důvodů, proč Vaše žádost může být zamítnuta (jsou sice předepsány důvody, proč se tak může stát, nicméně se určitě můžou objevit i jiné důvody), ale to jsem již nepovažoval za tolik důležité, abych všechno vypisoval.

Když už máte politickou stranu a přečkáte veškeré útoky konkurentů, kteří Vás chtějí zničit nebo diskreditovat, tak se plnohodnotně můžete zúčastnit volebního klání. Ale i když po volbách zjistíte, že máte 3% volebního zisku, tak to ještě neznamená, že zasedáte v parlamentě daného státu. Záleží, v jaké zemi se ucházíte o přízeň voličů. Existuje takové opatření proti tomu, aby vytvářelo zákony příliš mnoho subjektů. Jmenuje se to uzavírací klauzule. Tyto dvě slovíčka znamenají to, že politická strana musí získat tolik procent hlasů + jeden hlas, aby mohla říkat, že tyto volby byly úspěšné.

Ale opravdu záleží, v jaké zemi se nacházíte, protože uzavírací klauzule je všude jiná. Když se podíváme na Česko a Slovensko, tak tu máme 5%, ale v takovém Turecku máme dokonce 10 % (je to opatření proti menšině Kurdů, kteří bojují proti státu, ale je nutné říct, že si vláda začala). Nicméně existují i státy, kde není žádná uzavírací klauzule. Můžeme mluvit například o Nizozemsku.  Díky tomu, že se do parlamentu může dostat kdokoliv, tak v současné sněmovně sedí na 10 politických stran (a jedna ze stran se jmenuje Strana pro zvířata).

Podle mě je nějaká forma uzavírací klauzule potřeba, protože zamezí extremistickým stranám, aby díky volebnímu úspěchu nalákaly další stoupence do svých řad. Ale né vždy to pomůže. Stačí se podívat na našeho východního souseda, kterému se dostali do Národní rady prvotřídní náckové (proč náckové? Popírají například holocaust atd.). Myslím si, že optimální počet politických stran v parlamentu je 5. Přičemž jsou 2 velké strany, které bojují proti sobě a mají po boku nějakou menší stranu, která je jim ideologicky blízká. A ta pátá strana je do počtu.

Myslím si, že pod „Regulací politických stran“ si leckdo představí něco naprosto jiného, ale jak jsem napsal v úvodu, tento článek měl ukázat, co všechno omezuje nějakou politickou stranu, aby vznikla a mohla fungovat ve společnosti a také jsem chtěl poukázat na fakt, že i když strana vznikne, tak i když vstoupí do politického boje, tak ani 4% u nás nebo 9% v Turecku nemusí stačit k tomu, aby se dostala do parlamentu.

Začali jste uvažovat, že si založíte nějakou politickou stranu nebo se stanete jenom voliči či členy? A chodíte vůbec volit nebo si říkáte, že to nemá žádnou cenu?

 

P.S. Abych nezapomněl, tak mezi politickou stranou a hnutím není žádný rozdíl. Takže když Babiš říká, že jsou hnutí, tak to má jediný účel – oni nejsou ty tradiční politické strany, oni jsou jiní a jsou lepší.

P.P.S. Příště se pokusím zanalyzovat peníze, které dává stát za hlasy v jednotlivých volbách. A musím Vám říct, že to jsou zatraceně velké částky.

Zdroj: Občan.ecn.cz - http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=uz--1--&s=z&x=-&f=133757#4, Parties and elections.com

Tady to nekončí!

Volební účast

Minulý článek byl o volebním právu aktivním a pasivním, kde jsme se dozvěděli, jaký je v těchto pojmech rozdíl a od kolika let člověk může volit a být zvolen a další téma, které považuju za jedno z těch nejdůležitější, je volební účast. Ještě předtím, než se pustím do definice  volebních účasti, se musím podívat v souvislosti s tímto tématem na často pletoucí se pojmy legitimita a legálnost. 

První pojem legitimita. Tento pojem se chápe v mnohých oborech jinak. Já si vezmu definici z politologie. Je to oprávnění panovníka, prezidenta nebo premiéra používat svoji funkci na základě zákonných pravidel, které splnil během volby a občané danou autoritu respektují.

A druhý pojem legálnost. Já si zde půjčím rozdělení moci u Maxe Webera, který rozděluje moci na tradiční, charismatické a legální (racionální). Legální moc u Webera znamená, že pravidla daného státu dají do funkce příslušnou osobu a snaží se omezit moc vládce tak, aby byla neomezená.

Když to shrnu, tak legálnost je soubor norem, díky kterým se člověk může stát třeba premiérem. A legitimita znamená, že normy byly dodrženy a dotyčný se může stát premiérem. 

A teď k samotné volební účasti. V České republice a na Slovensku se může k volební urně dostavit kdokoliv a pokud se nedostaví, tak není k tomu žádný postih. Ale ve všech zemích to není. Máme i země, kde jsou povinné volební účasti a pokud člověk nepřijde, tak je sankcionován. A i tam není 100% volební účast, protože tam lidé dávají bílé obálky. Mezi takové země v Evropě patří například Řecko, Belgie nebo Lucembursko, v Asii Singapur a na americkém kontinentě Mexiko, Bolívie či Panama. 

Alternativou k volbám jsou referenda. V těchto "volbách" se politici dané obce či města ptají, zda souhlasí nebo nesouhlasí s nějakou otázkou (většinou se jedná o rozhlednu, kanalizaci atd.). Jelikož se ví, že k referendům přichází málo lidí, tak se vždy spojí s nějakými volbami. Ale i tak přijde málo lidí. Například souběžně s posledními obecními volbami se konalo 8 referend a na nedostatečné volební účasti jich ztroskotalo 6. Ono se totiž musí zúčastnit 33% oprávněných voličů (a to si myslím, že je dost malé číslo. V těch 6 referendech dle mého nikdo neměl zájem (nebo o tom vůbec nevědě). 

Máme tři druhy referend - celostátní, krajská a obecní. Celostátní referendum bylo jedno jediné .A to o vstupu do Evropské unie. Tehdy přišlo 55% lidí. Krajské referendum bylo jedno jediné. Nějak si nedovedu představit, jak by přišli lidi, když to, co zajímá lidi v Berouně a Rakovníku, nezajímá lidi v Kolíně a Kutné Hoře. Nejčastěji používaná referenda jsou obecní. Zastupitelstva chtějí zjistit, zda lidé chtějí za vesnicí spalovnu, rozhlednu nebo něco podobného. 

Když se vrátíme do dob dávno minulých (a doufám, že se jen tak nevrátí), tak v době, která je označována jako komunistické období (1948 - 1989), byla povinná volební účast. V mnohhých dokumentech můžeme nalézt informace, že volební účast byla 99,99%. Ale vždycky to tak nebylo. U autorů Balíka a Kubáta jsem objevil porovnání  volební účasti od únorového převratu až po Sametovou revoluci. Nejnižší účast při volbách byla v roce 1986, kdy se volebních lístků v urnách našlo 99,36%. 

A teď můj názor ohledně vysoké nebo nízké volební účasti. Myslím si, že chodit volbám je každého občanská povinnost, kdy každý, na základě vhození lístku do urny, projeví svůj názor na danou problematiku a nebo na současnou vládu (třeba volením opozice). Každopádně ti, kteří nešli volit, ztrácejí „legitimní právo“ vůbec nadávat na povolební politickou situace, která nastane po volbách. Přijde mi to pokrytecké, že nezvedli svůj zadek a nešli do svého určeného místa zvolit svoji stranu. Argument, že není strana, kterou by volil, má dva důvody. První důvod je ten, že si nedal práci k tomu, aby se podíval na programy stran, a tak samozřejmě nemá nikoho, komu by ten lístek dal. A druhý důvod je ten, že všichni jsou špatní, tak proč bych je měl podpořit? 

Ale chyba je také na druhé straně. V případě voleb strany dostatečně nepřesvědčily ve svých kampaních lidi, že by měli volit zrovna je. Ačkoliv mám svoji stranu, kterou budu pořád volit (i když nikdy neříkej nikdy), tak musím říct, že jak ta „moje“strana, tak také ostatní, nejsou zrovna moc nápadití při nahánění potencionálních voličů k urnám. A to přitom dávají desítky milionů. Ale kam je dají, to je mi záhadou.

V plné nahotě se nízká volební účast ukazuje u referend. Jelikož platné referendum je jenom tehdy, když přijde 33% lidí (což je podle mě docela nízké číslo), tak by se měly obhájci i odpůrci dané otázky aspoň trošku snažit, aby přišlo dostatek lidí, Ale jak jsem psal výše, 6 z 8 bylo neplatných kvůli nízké účasti. Možná to byla známka toho, že to nikoho nezajímalo a autoři otázky nevysvětlili lidem, že je to stěžejní věc pro celou obec (město). 

A teď následující zmínku pochopí hlavně ti, kterých se to týká. Každý racionálně uvažující jedinec by se nikdy neoháněl v obci s 3500 obyvateli účasti 0,9%!! Já bych se za to styděl. Přímá demokracie je dobrá věc, jenom by se s ní někdo musel naučit pracovat. A podotýkám, že to je pouhé konstatování faktu, nic víc, nic míň. 

Musím hlavně upozornit, že na svém blogu v žádném případě nebudu dávat zdroje, to bych sem mohl dávat celé seminární práce. Ale pokud se mě někdo zeptá na nějakou konkrétní věc, tak mu dám odkaz, kde jsem danou informaci vzal. 

Tady to nekončí!