Už je tomu 5 let, co jsem začal
běhat. I přes mnohá zranění (3x natažené vazy v koleni a v kotníku,
pobolavějící kotník) a času na zotavenou jsem u běhu zůstal, takže si myslím,
že můžu kvalifikovaně hovořit o věci, se kterou se potýká každý běžec. A tou je
pozdrav.
Chápu celkem ty sprintery, kteří
se kolem mě mihnou a já jsem v jejich očích možná nějaká šmouha, o které
si myslí, že to je strom, proto budu psát o nás, o „pomalejších běžcích“.
Jestli člověk zdraví nebo ne, se
pozná, jak dlouho běhá. Aspoň takové mám já zkušenosti. Pokud člověk běhá
kratší dobu, tak si možná v duchu říká „co to je?“ a nebo raději odběhne
na cestě o kousek dál. Když ale člověk běhá dál a třeba prší nebo je nějaké nevlídné
počasí, tak tehdy vybíhají ti, kteří s pocitem sounáležitosti se s ostatními
zdraví a vzdávají kolegům-běžcům tichý hold, že šli stejně jako oni běhat. Ale
můžeme mít i více škatulek běžců, kteří ne/zdraví. Lidé jsou založením buď
extroverti a nebo introverti a jejich stav mysli se přesouvá i do sportu. Když
introverti běžíc a vidí v dáli někoho mávat, tak spíš sklopí hlavu a
nechtějí dotyčného ani vidět. To extroverti si s dotyčným i plácnou. 
Já sám vnímám pozdrav jako věc,
která může protiběžce nabudit, i když vypadá, že už nemůže. Dovedu si
představit, že někdo, kdo má za sebou nějakou porci kilometrů, šlape vodu a
nejraději by se sebou šlehnul do příkopu, potká někoho, kdo vypadá svěže,
usměje se a zamává na pozdrav (a je to třeba osoba druhého pohlaví), tak sebere
netušenou sílu a uběhne dalších 10km s úsměvem na tváři. Prostě taková
motivace. Bude mít takový pocit, že není nějaký vyděděnec z komunity. Zároveň to vnímám jako věc, která řekne „patřím
do komunity běžců a zůstanu v ní“. A nakonec po těch letech běhání to
považuju za slušnost, i když mnozí se mému mávnutí nebo „Ahoj“ či „Nazdaaar“ za
mnou otáčejí, co je to za šílence J
Přidám ještě menší příběh. Na
jednom závodě jsem nejenom pozdravil jednu slečnu, ale také jsem si s ní potykal
(podali jsme si ruce jako znak přátelství). Ale jak to bývá ve vztahu, utekla
mi s jiným běžcem o 2 kilometry poté. Takže jsem se vlastně na jednom
závodě zasnoubil a taky rozvedl.
Dokonce jsem zažil moment, kdy
při otočce na závodě jsem byl pozdraven. A to se cení.
A jak vy vnímáte pozdrav? A jak
zdravíte?
