Žena patří za plotnu

„Ženy jsou méně inteligentní, a tak musí dostávat menší plat jak muži.“ Takhle nějak zněla promluva polského europoslance Janusze Korwina. Mnoho lidí se kolem tohoto výroku čertilo, ženy ho posílaly  do pekla, ale já mu musím dát za pravdu. A ještě bych k tomu dodal, že žena by měla být doma, kde by vychovávala děti a měla by mít vždy navařeno pro manžela dřív, než se vrátí z práce.  Zároveň by měla být povolná pokaždé svému muži, když se mu zachce,  protože žena má plodit děti. Koneckonců muž je ten, kdo jí dává peníze na to, aby nakoupila potraviny,  ze kterých uvaří potom večeři až se vrátí z práce. V následujících řádcích vám vysvětlím, proč žena má být v takovém podřízeném postavení.

Jistě si kladete otázku, proč žena patří do domácnosti a má vařit. To je jednoduché. Již od středověku (a možná i dříve) pracovali jenom muži, protože se všeobecně vědělo, že žena toho moc nedokáže a ve válce by byla rychle zabita. A postupně se to přesunulo do současnosti. Kolik žen najdete v takových těžkých povoláních jako je hornictví, řidiči kamionů, zedníci nebo dělníci? Prakticky žádnou a i když nějakou najdete, tak když se na ni podíváte, tak „tomu“ nemůžete přisuzovat ženskou kategorii, to spíše něco mezi mužem a ženou, ale blíž to má k muži jak svým chováním, tak vzhledem. Proto by si ženy měly uvědomit svou pozici v rámci rodiny a zůstat doma u plotny. Když se manžel vrátí znavený z těžké práce domů, tak jediné, co potřebuje mít doma, je uvařeno a manželku, která mu splní veškerá přání.

Ano, žena by měla plodit děti svému manželovi. Důvod je jednoduchý. Manžel ženy určitě bude chtít dědice (kdyby to byl kluk, tak by to bylo ideální) a předat mu všechno, co všechno zná. Žena musela počítat, že když si ho vzala, tak dříve či později musí spolu čekat děti. Od toho je přece manželství. Podle mého jsou ženy v manželství, které trvá aspoň 2 roky, naprosto k ničemu a chlap by se s ní měl rozejít a najít si jinou, která mu toho potomka dá.

V poslední době se řeší otázka, zda by se mělo odměňování žen víc vyrovnat mužským platům. Je to nesmysl. Každé pohlaví má jiný způsob uvažování. Muži jsou více racionální, kdežto ženy jsou emocionální a často propadají panice. Proto je mužský rozum lépe (a doufám i bude nadále) odměňován než ženské emoce. A na vyšších pozicích ženy nejsou viděny hlavně proto, že by to nezvládly. Jeden příklad za všechny. Katka Neumannová měla na starost v roce 2009 MS na lyžích. Dopadlo to tak, že jak organizačně tak finančně to byl naprostý propadák. A nařízení Evropské unie o povinných kvótách pro ženy mi přijde jako naprostá zhovadilost, to dovede mnohé firmy a možná i státní úřady naprosto ke kolapsu. Jinak rovné odměňování žen a mužů se učí na mnoha univerzitách v rámci oboru Gender studies (nebo tak nějak se to píše), to už rovnou můžeme otevřít obor, který se věnuje správnému chození na záchod. Mimo jiné odtud se rekrutují všechny ty feministky, fuj.

V dnešní době mnoho žen chodí do posiloven, kde ze sebe snaží udělat  svalnatého chlapa a když k nim zajdete na návštěvu, tak zjistíte, že kromě toho, že nemají nakoupíme a navařeno ani pro sebe (natož pro nějakého přítele, kdyby nějakého měly), tak mají v celém bytě neskutečný bordel. Tohle je proti přírodě. Ženy by se měla věnovat domácímu úklidu a když už by někdy šla na nějaký sport někam, tak jedině se na něj dívat, přece nenechám, aby moji ženu někdo očumoval. Žena patří svému muži a nemá se chovat vyzývavě a nosit nějaké sexy hadry před cizím chlapem, to je snad jasné. Tyto ženy by se měly srovnat a dostat kázání, že takhle to nemá fungovat, že musí být domácí hospodyňky, které se věnuji příteli/manželovi, mají doma uklizeno a pak ať vyrazí za zábavou, o které řekne svému druhovi, samozřejmě se nesmí vrátit v hodně podnapilém stavu v doprovodu svých kumpánů z hospody, to může jenom chlap, proto ho Bůh stvořil.

 

Tady to nekončí!

Miloš Zeman je dobrý prezident?!

Miloš bude kandidovat!! Miloš nebude opět kandidovat!! Takové zprávy se šířily včera celý den celým facebookem, twitterem a všemi diskuzemi na internetu. Bylo to hlavně díky tomu, byl den D. Den, kdy Miloš Zeman vyhlásí, zda bude či naopak nebude kandidovat. Nervy to byly velké, ale náš současný prezident chce obhájit svou post. Musím však podotknout, že vše dopadlo tak, jak bylo jasné už týden předem. Minulý týden TV Barrandov oznámila, že od 16.3. chystá speciálně pořad „Pokec s prezidentem“, kde bude pana prezidenta vyzpovídat sám ředitel televize. A kromě něj bude také žena jeho kancléře Vratislava Mynáře Alexandra. Už se nemůžu dočkat této šaškárny, dokážu si představit, že oba dva novináři budou slintat na odpověďmi pana prezidenta a nekriticky přijímat jeho věty. Prostě to bude naprostá servilita.

Ale nechci tu rozebírat fakt, že bude kandidovat a ani to, jaký na to mám názor. Chci se detailněji podívat na současné kandidáty a také na můj odhad následujících měsíců předvolební kampaně (i když již Zeman dělá permanentně celé své volební období). Ale ještě musím připojit jednu událost, která se přihodila dnes (10.3.). Miloš Zeman oznámil, že nebude chodit do diskuzí. Takže to znamená, že všichni kandidáti budou pomlouvat jeho a on bude ve svém pořadu pomlouvat na oplátku je. Tomu se říká odvaha předstoupit před své protivníky.

Jistě si vzpomínáte na kampaň před historicky první volbou prezidenta. Ta byla velmi štvavá, zejména mezi voliči a PR týmy Karla Schwarzenberga (dále KS)a Miloše Zemana (dále MZ). Zpočátku jsem se zapojil do této až nenávistné kampaně také, ale když jsem zjistil, že obě strany to neskutečně přehánějí, tak jsem ustoupil a byl už jenom tichý pozorovatel. A po postupu výše zmíněných pánů to nabralo větší grády. Já sám jsem volil Zemana, ale byla to těžká volba, volit mezi člověkem, který byl usnul na nějakém důležitém jednání (viděl jsem KS v televize a když se na něj nemluvilo, regulérně spal) a nebo člověkem, který je alkoholik.

V současné době to vypadá, že nejvážnějšími konkurenty Miloše Zemana jsou Michal Horáček a Jan Drahoš.  Já sám bych ocenil, kdyby na prezidentský post nastoupil Jan Drahoš, protože bývalý předseda Akademie věd a má určité vzdělání, takže mu rychle dojde, jak se má nebo nemá chovat, aby nebyl ostatním zemím pro ostudu. Navíc je dle mého respektován jak vědeckou, tak i mezinárodní komunitou, takže je v očích veřejnosti respektován. Nevýhodou oproti Horáčkovi má tu, že je méně bohatý. Michal Horáček vlastnil sázkovou kancelář, takže má pověst „gamblera“.  Když se této pověstí zbaví, tak může být silným protikandidátem. Ale i když jsem příznivcem Drahoše, tak se může objevit někdo nečekaný, kdo se objeví na scéně a třebas názor změním. Těším se na předvolební debatu, při posledních prezidentských volbách jsem byl na 2 ze 3 v Praze a tam to vypadalo jak na fotbalovém zápase (naštěstí tam po sobě nikdo nic neházel a neprali se mezi sebou).

Co se týče kampaně, tak v případě Miloše Zemana to bude masakr. On má své voliče jisté, takže moc nevěřím, že by se snažil nějaké nepřesvědčené voliče přesvědčit. Spíše to vidím na to, že bude ve svém pořadu mluvit bez obalu neskutečně sprostě, protože nikdo a nic ho nebude omezovat. U ostatních kandidátů to bude určitě kultivovanější, nebudou se chtít inspirovat z kampaně KS a MZ a budou si chtít najít vlastní cestu (pevně doufám). Musíme se nechat překvapit

Ta největší kampaň začne buď při letních prázdninách a na začátku září. Bude se křížit s parlamentními volbami, což mě také zajímá, na jakou stranu se jednotlivé politické strany přikloní. Předpokládám, že kampaně budou ve stylu „Už nikdy na východ“ a nebo „Nebudu jako Zeman“, protože budou chtít vést prezidentský úřad jinak než dosavadní hlava státu. Jinak mám dobrou zprávu pro studenty – pokud si chcete vydělat, tak tenhle rok si strany chtějí najít někoho na rozdávání letáčků, takže stačí sledovat fb a ono se jistě něco najde.

A jak to vidíte vy? Kdo se stane prezidentem? A jak vnímáte chování Miloše Zemana ve funkci?  A koho byste chtěli vy vidět jako prezidenta?

Tady to nekončí!

Rozhovor s Andreou Procházkovou, zakladatelkou spolku Názorování

Před První světovou válkou existovalo na českém území na 50 tisíc spolků, které se snažily pozvednout dobrovolně občanskou společnost na vyšší úroveň a suplovaly mnohé funkce Rakouska-Uherska (zajišťovali kulturu pro obyvatele české země, tělovýchovu, soutěže atd.). Během První republiky naopak spolky stát štědře dotoval, a tak si určoval, co smí nebo nesmí dělat (Například stát dotoval Sokol, který měl kolem milionu členů). A během komunistického režimu veškerá dobrovolnost skončila a snaha tvořit dobrovolně občanskou společnost přišla až s pádem komunismu. V současnosti se mnoho mladých snaží rozvířit občanskou společnost formou diskuze. Jednou takovou je Andrea Procházková, která je studentka práv v Praze, která založila spolek Názorování, a tak jsme jí vyzpovídali.  

 

1) Co bylo tím impulsem, že jste založila Názorování?

Poprvé mě něco takového napadlo minulý rok v květnu. Byla jsem unavená a tak trochu znechucená z toho, jak se odvíjí diskuse nejen na české politické scéně, ale i obecně ve společnosti. Někteří představitelé státu se vyjadřují způsobem, který rozhodně není vhodným příkladem k následování. Celkově je komunikace podle mého názoru založena až moc na emocích, přes které často nevidíme podstatu problému. Není zde mnoho lidí, kteří by užívali argumenty a zároveň se snažili pochopit postoj druhé názorové strany. Neříkám, že v Názorování to vždy děláme správně, ale rozhodně je to způsob, jak se všichni společně můžeme učit lépe a kvalitněji diskutovat a přitom u toho osobně neútočit a nevyvolávat hádky z principu.

2) S Názorování jste se zúčastnila soutěže Hledá se LEADr, jak jste dopadla a co je to vůbec za soutěž?

Soutěž stále probíhá a já momentálně nemohu prozradit další podrobnosti. V brzké době vyjde první díl seriálu z této soutěže na Stream.cz, kde dozvíte více. Ale mohu vám již teď říct, že Hledá se LEADr. je skvělá zkušenost, díky které se naučíte mnoho praktických věcí, poznáte zajímavé a inspirativní lidi a zároveň vás to neskutečně motivuje. Výhra není podle mého názoru tím hlavním, o čem to je. Nasbíráte zde zkušenosti jako nikde jinde během takto krátké chvíle. A zároveň jste alespoň na chvíli součástí největší světové neziskovky, Člověka v tísni, což je taky skvělý zážitek.

3) Kolem vás se pohybují další 4 lidé, kteří Vám pomáhají, jsou to kamarádi, které jste „nakazila“ svým optimismem z lepších zítřků a nebo si oni všimli Názorování, zaujalo je to a přidali se do Vašeho týmu?

Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já je nemusela přesvědčovat. Oslovila jsem takové lidi, o kterých vím, že Názorování dokážou posunout dál a zároveň mi budou schopní a ochotní v lecčems oponovat. Každý z nás zde má svou roli, a proto to funguje. Jsem jim vážně vděčná, že tuhle výzvu přijali a šli do toho se mnou. Zároveň se nebráním spolupráci s kýmkoliv dalším, kdo by mohl projekt obohatit a našil si tam své místo, které by mu vyhovovalo.

4) Co o Názorování říkají Vaši blízcí? Vidí v tom nějaký přínos nebo je to ztráta času?

Asi to bude znít jako klišé, ale rodiče a celá rodina mě vždycky podporují v tom, co dělám. Nepocházím z Prahy, takže je trochu komplikovanější dostat blízké na besedu a tak nějak jim vysvětlit, o co přesně jde. Na druhou stranu ale dělají to nejdůležitější, bez čeho by projekt nemohl vůbec vzniknout – vytvářejí pro mě takové podmínky, ve kterých si mohu dovolit obětovat Názorování svůj osobní čas, i když z toho zatím není žádný příjem. Což pro dojíždějící studenta není úplně lehká role.

5)Když jsem zadal do googlu „Názorování“, tak mi vyjely desítky (možná stovky) článků na Vaše akce, objevil jsem i odkaz na český rozhlas. Dá se tedy říct, že máte propracovaný marketing, Oslovujete média nebo různé bloggery?

Abych pravdu řekla, celkem mě překvapilo, že jste na Googlu našel tolik příspěvků. Nemyslím si, že kdokoliv z nás nad tím příliš přemýšlí. Soustředíme se na pořádání besed a tahle činnost jde trochu stranou, i když je to škoda. Je to oblast, kterou musíme a chceme do budoucna určitě zlepšit a teď se poohlížíme po správných lidech, kteří by nám pomohli vytvořit vhodný koncept propagace. Je pravda, že na některé besedy média dorazila, ale určitě to primárně nebylo naší aktivitou. To neznamená, že to nevítáme. Snažíme se zvát hosty, kteří vzbudí zájem veřejnosti i o nepopulární témata a zároveň chceme zapojit i ty, kteří dorazili si besedu poslechnout. Čím větší zájem budeme schopni v online prostoru vytvořit, tím víc se projekt dostaneme i mimo naši sociální bublinu. 

6) Uspořádali jste již 4 besedy se zajímavými hosty, byl o ně zájem? 

Poměrně ano. Především na první besedu dorazilo okolo 150 lidí, což bylo i pro mě nečekané. Samozřejmě záleží na tématu – jsou věci, které osloví mnohem větší množství lidí a pak tu jsou témata, která zaujmou jen hrstku z nich. Ale nám úplně nejde o počet návštěvníků. Kvalitní diskuse se může odehrávat i mezi 20 lidmi, ale musí se chtít zapojit. Zároveň chápeme, že ne všichni chtějí akčně debatovat – to je vše na dobrovolnosti a jejich rozhodnutí. Proto je někdy větší množství výhodou, ale není to pravidlem.

7) Jak se snažíte kromě tohoto Vašeho projektu zlepšit občanskou společnost ve Vašem okolí? 

Lidé nemusí hned zakládat projekt, aby zlepšili občanskou společnost. Já jsem se touhle cestou vydala, protože mě to do jisté míry naplňuje a vyhovuje mi nést určitou odpovědnost za nějaký celek. Můžete dělat cokoliv, o čem budete přesvědčení, že může pomoct – počítá se sebrání odpadku na ulici, zorganizování veřejné sbírky nebo přesvědčení i pouze jednoho člověka, aby šel k volbám. A přesně to se snažím dělat. Jestli to ve skutečnosti něco reálně mění, se mi těžko odhaduje. Ale věřím, že je to lepší, než kdybych nedělala vůbec nic.

Občanská společnost jsme my všichni a jestli chceme, aby byla lepší, musíme začít u sebe. Kolikrát vám zlepší náladu už jen to, že pustíte postaršího pána v tramvaji sednout a on vám za to poděkuje. Jinak co se týká dalších aktivit, snažím se zapojovat do různých projektů a spoluprací se studentskými spolky a iniciativy. Vše se točí okolo občanského vzdělávání, angažovanosti a veřejného prostoru. Zároveň se snažím věnovat i novinařině, což doufám má také stále sílu něco měnit.

8) Co by se mělo v ČR zlepšit, aby byla občanská společnost rozvinutější?

To je dobrá otázka. Největší hrozbou je pro nás momentálně nezájem lidí o aktuální dění a politiku. Neříkám, že k tomu tito lidé nemusí mít důvody. Na druhou stranu stěžování a nadávání k ničemu nevede. Takže si myslím, že by si lidé měli uvědomit svou odpovědnost za to, jak se zde žije. A vůbec nezáleží, jestli bydlíte na vesnici či ve městě. Zájem je prvním krokem k tomu začít něco dělat a třeba i změnit.

 

9) Jak by podle Vás měla vypadat ideální občanská společnost?

Nikdy není nic ideální a vždycky to může být lepší. Ale i horší. Proto bych se nechtěla bavit o ideální občanské společnosti, ale spíše o společnosti, kde jsou lidé spokojení a mají dostatek možností se realizovat. To se týká především mladých lidí.  A taky bych chtěla společnost, kde k volbám dorazí alespoň 70% občanů. Tím nechci říkat, že je na tom česká společnost strašně špatně, ale určitě je tu velký prostor pro zlepšení. A to nejen ve volební účasti.

10) Co plánujete za další debaty?

Hodně se teď chceme zabývat společenskými tématy, která hýbou především tou mladší generací. Přece jenom je to naše cílová skupina. Chystáme besedy o vzdělávání nebo o situaci na Blízkém východě. Určitě budou do letních prázdnin i další, ale ty si zatím nechám pro sebe. Vše záleží na časových možnostech a prostorech. Někdy je to trošičku komplikovanější sladit všechny detaily dohromady.

11) Máte nějaký dlouhodobější cíl s Názorování?  

Doufám, že na Názorování budou docházet pořád tak skvělí lidé jako doposud a bude se nám dařit vybírat správná témata. Mým velkým snem je, aby se podobný koncept rozšířil i mimo Prahu - ať už bychom začali objíždět jiná města my nebo se něco takového nastálo vytvořilo i někde jinde. Náš projekt je fajn, ale nestačí to. Bohudík tuhle roli trochu suplují i studentské spolky, takže bych byla velmi ráda, kdybych zde vznikla nějaká síť mladých lidí, kteří chtějí ve veřejném prostoru společně něco tvořit.

Tady to nekončí!

Chybí tu výchova k občanské angažovanosti? CHYBÍ

 

 

 

On: „Ten starosta dělá tak hrozný věci. Je určitě zkorumpovaný

Já: „Dostal od voličů mandát“

On: „Měli by zrušit volby a lidi by rozhodoval, co je správné“

Já: „Kdo by vybíral ten lid?“

On: bez odpovědi odchází

Já: usmívám se a pod vousy si říkám:„další zbytečná diskuze“

Asi takto vypadají moje rozhovory s jedním příbuzným, který prožil notnou dávku životu v komunismu a nějak se nemůže spokojit s tím, že si může vybrat z více možnosti. Když byla jedna strana , tak to bylo jasné, koho člověk mohl volit, ale teď se člověk musí zamyslet. Navíc není povinná účast a volební účast nepřesahuje 100%.

Ale nechci psát o strastech komunismu nebo nedostatku spolkové angažovanosti. K napsání tohoto článku mě dovedl stav, který vídám na internetových diskuzích (tam to je jedna velká žumpa) a nebo při rozhovorech s lidmi (v hospodách, v rodině a nebo když pokecám s lidma, když jedu vlakem). Ve společnosti chybí něco, čemu se obecně říká výchova k občanství.  Vysvětlím to (snad) v následujících řádkách. A navážu hned na výše zmíněný rozhovor. Když k volbám přijde malý počet lidí, tak může vyhrát kdokoliv a pak může machrovat, že zvítězil, i když přišla jenom desetina potencionálních voličů. A pokud získá nadpoloviční  většinu, tak může dělat všechno, co se mu líbí. Pán nahoře raději začne nadávat, ale kdyby napsal dotyčnému starostovi, co se mu líbí nebo nelíbí, tak může být vyveden nakonec z omylu, že je to jinak.

Nedá to ani trochu námahy a stačí jenom pár kliků. O čem to mluvím? O založení fb/twitter stránky, která může sloužit ke kritizování současného stavu (a leckdy i anonymně). Vidí to dostatečné množství lidí a když upozorníte na nějaký problém, které většina neviděla, tak Vám můžou za upozornění i poděkovat. Nicméně já sám toto nemám rád, protože Facebook je jenom taková možnost používat vulgární výrazy a nebýt za to stíhán. Žádná zodpovědnost.

Nemáme tu však jenom email nějakého veřejného činitele, na který stačí napsat a máme hotovo. Pokud jsme trošku aktivnější a chceme usilovat o změnu, tak si můžeme založit spolek a poukazovat na nějaký problém a nabízet alternativy. Může se taky stát, že z davu vyleze člověk, který problematice rozumí natolik, že si ho nějaké vedení města vezme jako odborníka na danou problematiku a může zlepšovat svět ke svému obrazu.

Ještě bych nesměl zapomenout na přednášku. Nemusí být přednášky na vysokých školách, ale často se dají najít i v muzeích nebo v sídlech spolků, kteří se zabývají veřejnosti, demokracií a občanskou společností. Stačí trošku hledat na googlu a najdete jich spousty a spousty, kteří dělají tuto záslužnou činnosti.

Ti z nás, kteří mají za sebou základní a střední školu, si zažili určitě občanskou nauku (nebo něco, co mělo podobný název). A mohla by být teoretická šance, že všichni mají základní povědomí o politice (jak se sestavuje vláda, kdy je většina-menšina, kdo vyhrál volby atd.), ale přijde mi, že každý z nás chodil na školu v jiné galaxii, protože ty fakta, kteří mnozí prezentují, vzali z jiného galaktického prostru nebo já sám nevím, kde to berou.

V tomto článku jsem se nechtěl zabývat politickou stránkou věci. To znamená, že jsem se chtěl vyhnout vstupování do politických stran nebo zakládání nových. Každý nemá ambice hned být starostou, ale spíše by chtěl být šedá eminence.

 Jinak při dání do vyhledávače „výchova k občanství“ jsem našel tento portál, který nabízí zajímavé přednášky, které by Vám mohli dát právě to "základní" povědomí o složité situaci v politice/občanské společnosti i jinde. Kdybych o tom věděl dřív, tak bych na ně určitě šel. Podívejte se sami.

 

 

A co vy, jak, zlepšujete společnost ve svém okolí ?  A chybí nám výchova k občanství?

Tady to nekončí!

Je libo inspiraci? 3

„Je zima, ulehnu k zimnímu spánku a na jaře zase budu shazovat“. Takové řeči poslouchám po celou dobu zimního období. Nebudu se chvástat, že jsem si šel vyběhnout v -9 nějakých 5 km, ale dnes není o mně řeč (přiznám se, studěl mi neskutečně zadek a po vysprchování jsem byl červený jak rajče). Ale existují mezi námi jedinci (nebojte se, žádní mimozemšťani), kterým nevadí, že je zima nebo teplo, vítr, déšť nebo tornádo a snaží svoji postavu pilovat dnem i nocí. A proto jsem vybral následující proměny, aby se mohli mnozí inspirovat a třeba jít zrovna ven si vyběhnout nebo vzít hůlky a udělat si svižnou procházku.

 

Karolína Brokešová – 174cm, předtím 64kg, teď 58kg

 

 

Andrea Červinková – 164cm, předtím 115kg, teď 73kg

 

 

 

Radka Čopanová – 170cm, předtím 74kg, teď 53kg

 

 

Zdeňka Dvořáková – 174cm, předtím 125kg, teď 80kg

 

Ivana Kováčová – 168cm, předtím 146kg, teď 120kg

 

Martina Ryszavá   - 163 cm, předtím i potom 60-64kg

 

 Lukáš Szilagyi – 180cm, předtím 60kg, teď 88kg

 

 

 

 

 

 

Marie Štěpánková – 160cm, předtím i potom 55kg

 

 

Michal Vojček – 181cm, předtím 153kg, teď 105kg

 

 

 

 

Tady to nekončí!

Jak jsem zorganizoval Den půlmaratonu

 

Na sociálních sítích je dobrá jedna věc – můžete zorganizovat akci a nemusíte za ni vydávat ani korunu (si vzpomenu na tu Mexičanku, která si na svou oslavu 18. narozenin pozvala 20 tisíc lidí  s tím, aby každý přinesl nějaké jídlo sebou. A oni fakt přišli a vážně přinesli nějaké jídlo a pití, takže ona, její rodina a městečko o 3 tisících obyvatelích z toho žilo ještě týden).

Podobným způsobem jsem zorganizoval akci Den půlmaratón. O co šlo? Nedávno se na facebooku objevila hádka o to, že půlmaratóny a maratony v Praze, Ostravě, Brně a v jiných velkých městech jsou drahé a že si každý tu trasu zaběhne sám. Druhá strana kontrovala, že kde je nabídka, je i poptávka a že cena bude stoupat tak dlouho, dokud budou lidi za to ochotni platit (Já bych podotknul, že týden před závodem se toho lidi zbavují takže kdo pečlivě sleduje fb událost, tak si závod koupí bez problémů). Já jsem tento spor sledoval a přišel jsem s nápadem, jak by se toto mohlo vyřešit. Uděláme fb událost v určitý den na určitou vzdálenost a ten, kdo bude chtít, se toho dobrovolně zúčastní, sám si vybere místo a čas (v ten určený den) a nebude nic platit.

A od myšlenek se přešlo k činům. Stanovil jsem půlmaratón (tedy 21km a kousek) a den 4.2., což byla sobota. Když o tom teď přemýšlím, tak Valentýn je za dveřma, měl jsem to spíš udělat na 14.2., třeba by si dva řekli, že si spolu půjdou zaběhnout půlku a nakonec budou běžet společně celým životem.  Ze začátku jsem se bál, že je to velká kravina, které se nikdo nezúčastní, ale pak jsem si postupně říkal: „20 lidí se zúčastní? To jsou nějací týpkové, kteří dávají „Zúčastním se“ každé události. 40 lidí? Sakra, to už nebude náhoda.“ Nakonec na fb události dalo „Zúčastním se“ 64 lidí a „Mám zájem“ dalo 82 lidí.

Byl jsem realista, nevěřil jsem, že víc jak 10 lidí se tohoto nápadu zúčastní, ale nakonec jsem byl překvapen. Zúčastnilo se 13 lidí, Kateřina Albrechtová a Elis Valis si dali 38km, asi nějaký jejich kamarád nemohl, tak chtěli dát za něj.  Když to vezmu na vzdálenost, tak ony dvě jsou královnami dne co do počtu kilometrů. Ale půlmaratonskými vítězi jsou Michal Zoubek, který byl nejrychlejší v mužské kategorii za 1:40 (nedal však čas s aplikací) a Nikola Kružberská, která byla nejlepší půlmaratonskou běhnou s časem 2:05.

A jak jsem půlku dal já? Jsem hambář. Nějak jsem se v ten den ocitl na vesnici, kde byla naprostá ledovka a nějak se mi těch 21km nechtělo dát (lenost je silná věc), tak jsem si dal 4,91km. Dalo by se říct, že jsem byl takový tichý pozorovatel

Nevím, kdy bude další Den, ale vím jistě, že nějaký další bude. V mých představách se teď odehrává myšlenka, že bude Den dvanáctek (ne, nebude se pít pivo a ne, nebudeme si hrát na pedofily). Půlmaraton byla pro mnohé velká štreka, ale dvanáctka taková dosažitelnější pro všechny z nás.

 

Takže se mějte a RUN RUN RUN ….a zase RUN

Tady to nekončí!

Regulace politických stran

Nad tímto článkem jsem si lámal hlavu delší dobu, protože různých možností, jak omezovat nějakou politickou stranu, je mnoho. Ale nakonec jsem se rozhodl, že celá tato stať/článek/odborný článek (můžete to pojmenovat tisíci způsoby) bude pojata tak, že ze zákona o politických stranách z roku 1991 vypíšu všechny náležitosti, které jsou potřeba, aby vznikla politická strana. To je její vznik a dále se podívám na uzavírací klauzule, které brání stranám dostat se do parlamentu daného státu + můj názor na ně.

Takže abyste mohli založit nějakou svoji stranu, tak Vám musí být 18 let (a také všem členům) a musíte být občany České republiky. Kromě toho, že Vám musí být více jak 18 let, tak musíte mít minimálně další dva kamarády, se kterýma vytvoříte přípravný výbor. Tento výbor je potom oprávněn zmocnit zmocněnce, který bude jednat ve jménu vaší strany. Důležitá věc – nesmíte být členem v jiné politické straně.

Když výše zmíněné podmínky splňujete, tak můžete vyslat zmocněnce na ministerstvo vnitra, který na podatelně předá písemný návrh o registraci strany spolu s celým jménem, adresou, rodným číslem a datum narození. A teď přijde ta nejdůležitější věc. Udělat petici, kde se musí nasbírat tisíc podpisů, kteří souhlasí, že strana může vzniknout. U každého jména musí být celé jméno, rodné číslo, bydliště a podpis. A nakonec stanovy ve dvou vyhotoveních (Je toho hodně, co má být ve stanovách, tak dávám odkaz dolů).

Žádný vzorový formulář na registraci strany neexistuje, takže si můžete podstatě napsat, co chcete.

A to je všechno, co musíte udělat proto, aby vznikla další politická strana. Ještě existují lhůty, do kdy musí ministerstvo vyřídit Vaši žádost a nebo existuje také několik důvodů, proč Vaše žádost může být zamítnuta (jsou sice předepsány důvody, proč se tak může stát, nicméně se určitě můžou objevit i jiné důvody), ale to jsem již nepovažoval za tolik důležité, abych všechno vypisoval.

Když už máte politickou stranu a přečkáte veškeré útoky konkurentů, kteří Vás chtějí zničit nebo diskreditovat, tak se plnohodnotně můžete zúčastnit volebního klání. Ale i když po volbách zjistíte, že máte 3% volebního zisku, tak to ještě neznamená, že zasedáte v parlamentě daného státu. Záleží, v jaké zemi se ucházíte o přízeň voličů. Existuje takové opatření proti tomu, aby vytvářelo zákony příliš mnoho subjektů. Jmenuje se to uzavírací klauzule. Tyto dvě slovíčka znamenají to, že politická strana musí získat tolik procent hlasů + jeden hlas, aby mohla říkat, že tyto volby byly úspěšné.

Ale opravdu záleží, v jaké zemi se nacházíte, protože uzavírací klauzule je všude jiná. Když se podíváme na Česko a Slovensko, tak tu máme 5%, ale v takovém Turecku máme dokonce 10 % (je to opatření proti menšině Kurdů, kteří bojují proti státu, ale je nutné říct, že si vláda začala). Nicméně existují i státy, kde není žádná uzavírací klauzule. Můžeme mluvit například o Nizozemsku.  Díky tomu, že se do parlamentu může dostat kdokoliv, tak v současné sněmovně sedí na 10 politických stran (a jedna ze stran se jmenuje Strana pro zvířata).

Podle mě je nějaká forma uzavírací klauzule potřeba, protože zamezí extremistickým stranám, aby díky volebnímu úspěchu nalákaly další stoupence do svých řad. Ale né vždy to pomůže. Stačí se podívat na našeho východního souseda, kterému se dostali do Národní rady prvotřídní náckové (proč náckové? Popírají například holocaust atd.). Myslím si, že optimální počet politických stran v parlamentu je 5. Přičemž jsou 2 velké strany, které bojují proti sobě a mají po boku nějakou menší stranu, která je jim ideologicky blízká. A ta pátá strana je do počtu.

Myslím si, že pod „Regulací politických stran“ si leckdo představí něco naprosto jiného, ale jak jsem napsal v úvodu, tento článek měl ukázat, co všechno omezuje nějakou politickou stranu, aby vznikla a mohla fungovat ve společnosti a také jsem chtěl poukázat na fakt, že i když strana vznikne, tak i když vstoupí do politického boje, tak ani 4% u nás nebo 9% v Turecku nemusí stačit k tomu, aby se dostala do parlamentu.

Začali jste uvažovat, že si založíte nějakou politickou stranu nebo se stanete jenom voliči či členy? A chodíte vůbec volit nebo si říkáte, že to nemá žádnou cenu?

 

P.S. Abych nezapomněl, tak mezi politickou stranou a hnutím není žádný rozdíl. Takže když Babiš říká, že jsou hnutí, tak to má jediný účel – oni nejsou ty tradiční politické strany, oni jsou jiní a jsou lepší.

P.P.S. Příště se pokusím zanalyzovat peníze, které dává stát za hlasy v jednotlivých volbách. A musím Vám říct, že to jsou zatraceně velké částky.

Zdroj: Občan.ecn.cz - http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=uz--1--&s=z&x=-&f=133757#4, Parties and elections.com

Tady to nekončí!