Závodníci, kteří na závod nepatří

Tento článek mě napadl v okamžiku, když jsem se díval na Youtube na výkony těch běžců, kteří dali do svého úsilí tolik odhodlání, že těsně před cílem zkolabovali, začali zvracet, podlomili se jim kolena a jen s velkou námahou se zvedli a doklopýtali do cíle. Většinou se jednalo o marathonské či půlmarathonské závody. O těchto vytrvalcích nechci psát, těch si vážím.

Na start běžeckého závodu podle mého nepatří rozhodně ti, kteří běhají sotva 2 měsíce a hned si troufnou na marathon či půlmarathon. Pamatuju si, jak jsem kdysi sledoval Českou televizi a jejich přímý přenos z pražského marathonu a už na Karlově mostě (myslím si, že to byl nějaký 5. kilometr) už někdo nemohl a už šel. Jak někdo takový se mohl přihlásit na 42km závod? Taky to podle toho vypadá. Z nějakého pražského marathonu jsem viděl statistiku, že z 11tisíc běžců jich v časovém limitu (7hodin) doběhlo jenom 5500 (a určitě mezi nimi byl i ten, který šel na 5. kilometru).

Když už píšu o někom, kdo krátce po startu už nemůže, tak připojím další „druh“ lidí, kteří mi vadí. A tím jsou postižené a různé neziskovky. Nemám proti nim nic, stalo se jim životní neštěstí a oni měli smůlu, ale vadí mi to, že na mnohých závodech se 100 metrů před cílem zvednou z vozíku a snaží se dojít do cíle a najednou před cílem se vyrojí stovky novinářů a dělají z něj celebritu, která uběhla marathon za půl hodiny. A to je špatně. A nebo jsem viděl postiženého obrnou, který celý marathon šel. Sice přišel do cíle v časovém limitu, ale celý závod šel, což je dle mého stejně špatně jako u toho chodce na 5. kilometru.

A ze všeho nejvíc mi vadí, když na české půdě se nejvíc pozornosti dává černochům, kteří sice zaběhnou skvělý rychlý čas, nicméně mnohdy to vypadá, že všichni ostatní za nimi jsou nějací looseři, kteří nemají na to, aby vyhráli. Neříkám, že by černí vítězové měli být upozaděni a měl by se dávat větší prostor celému startovnímu poli, ale 70% všech závodníků jsou Češi, tak proč se musí dávat tolik prostoru zrovna jim? Tihle na závod patří, ale zase by měli mít méně pozornosti.

Když to shrnu, tak každý by si měl dvakrát (a leckdy i třikrát) rozmyslet, na jaký závod se má nebo nemá přihlásit. Pro začátek by bylo dobré se přihlásit na nějaký lokální závod.  Také organizátoři by si měli uvědomit, že běžecký závod by se měl převážně běžet a měla by to být oslava běhu a né z toho udělat procházku Růžovou zahradou. A už vůbec by se ze závodu neměla dělat charita pro postižené, jak se z toho postupně stává na velkých závodech.

 

Tady to nekončí!

Pozdrav jako socializující prvek v běhu

Už je tomu 5 let, co jsem začal běhat. I přes mnohá zranění (3x natažené vazy v koleni a v kotníku, pobolavějící kotník) a času na zotavenou jsem u běhu zůstal, takže si myslím, že můžu kvalifikovaně hovořit o věci, se kterou se potýká každý běžec. A tou je pozdrav.

Chápu celkem ty sprintery, kteří se kolem mě mihnou a já jsem v jejich očích možná nějaká šmouha, o které si myslí, že to je strom, proto budu psát o nás, o „pomalejších běžcích“.

Jestli člověk zdraví nebo ne, se pozná, jak dlouho běhá. Aspoň takové mám já zkušenosti. Pokud člověk běhá kratší dobu, tak si možná v duchu říká „co to je?“ a nebo raději odběhne na cestě o kousek dál. Když ale člověk běhá dál a třeba prší nebo je nějaké nevlídné počasí, tak tehdy vybíhají ti, kteří s pocitem sounáležitosti se s ostatními zdraví a vzdávají kolegům-běžcům tichý hold, že šli stejně jako oni běhat. Ale můžeme mít i více škatulek běžců, kteří ne/zdraví. Lidé jsou založením buď extroverti a nebo introverti a jejich stav mysli se přesouvá i do sportu. Když introverti běžíc a vidí v dáli někoho mávat, tak spíš sklopí hlavu a nechtějí dotyčného ani vidět. To extroverti si s dotyčným i plácnou.  

Já sám vnímám pozdrav jako věc, která může protiběžce nabudit, i když vypadá, že už nemůže. Dovedu si představit, že někdo, kdo má za sebou nějakou porci kilometrů, šlape vodu a nejraději by se sebou šlehnul do příkopu, potká někoho, kdo vypadá svěže, usměje se a zamává na pozdrav (a je to třeba osoba druhého pohlaví), tak sebere netušenou sílu a uběhne dalších 10km s úsměvem na tváři. Prostě taková motivace. Bude mít takový pocit, že není nějaký vyděděnec z komunity.  Zároveň to vnímám jako věc, která řekne „patřím do komunity běžců a zůstanu v ní“. A nakonec po těch letech běhání to považuju za slušnost, i když mnozí se mému mávnutí nebo „Ahoj“ či „Nazdaaar“ za mnou otáčejí, co je to za šílence J

Přidám ještě menší příběh. Na jednom závodě jsem nejenom pozdravil jednu slečnu, ale také jsem si s ní potykal (podali jsme si ruce jako znak přátelství). Ale jak to bývá ve vztahu, utekla mi s jiným běžcem o 2 kilometry poté. Takže jsem se vlastně na jednom závodě zasnoubil a taky rozvedl.

Dokonce jsem zažil moment, kdy při otočce na závodě jsem byl pozdraven. A to se cení.

 

A jak vy vnímáte pozdrav? A jak zdravíte?  

 

Tady to nekončí!

Potlačení svého ega

Pokud to nevíte, tak zrovna včera proběhly na Slovensku krajské volby (slovensky župné volby). Od našich krajských voleb se liší hlavně tím, že se volí přímo hejtman (v jejich případě župan) a zvlášť zastupitelstvo. Takže se může stát, že hejtman bude z jedné strany a naopak v zastupitelstvu bude mít většinu jiná strana, takže se celé vedení kraje zablokuje. Přesně toto se stalo před 4 roky v Bánskobystrickém kraji, kde vyhrála Lidová strana v čele s Mariánem Kotlebou, ale v zastupitelstvu měl převahu SMER Roberta Fica (tehdejšího i současného premiéra). A proto se před volbami nejvíce upínalo pozornosti na tento kraj. Výsledek je takový, že Kotleba byl převálcován nezávislým kandidátem Lutnerem. A ani v ostatních krajích nezvítězila Lidová strana, dokonce získala jenom dva zastupitele ve všech sedmi krajích. Ale nechci psát o výsledku slovenských krajských voleb, ale chci psát o koalici, která získala 4 hejtmany.

Koalice ve složení Slobody a spravedlnosti, Obyčejných lidí a nezávislých osobností, SMK-MKP, OKS, Změna zdola a DÚ (čili 7 stran) se dohodla na spolupráci a místo, aby každá ze stran dala svého kandidáta, podpořily všechny strany jenom jednoho, aby posílily šanci na vítězství. Ve všech krajích sice neuspěli (nejméně získala ve výše zmíněném Bánskobystrickém kraji 1877 hlasů), ale toto spojení je ukázkou, že když se spolknou osobní spory a honění si vlastního ega, tak se může stát, že koalice složená z malých stran může překvapit. Jsem zvědav, zda v komunálních volbách se dočkáme, že místo toho, aby kandidovali mnoho stran, se několik stran spojí a domluví se. Jinak to může dopadnout tak, že jednotlivé strany si rozdělí hlasy a stejně vyhraje ten samý, proti komu chtějí bojovat. Stačí jenom spolknout ego….   

Tady to nekončí!

Veřejné průzkumy do pekel

Máme po volbách, známe výsledky. Ale ještě se musím ohlédnout na období před volbami a všemožné předvolební průzkumy. Napočítal jsem kolem 5 různých agentur, které denně avizovaly, jak se do poslanecké sněmovny dostane tu 5 stran, tu 10 stran a člověk by řekl, že každé společnosti musela jedna ze stran zaplatit, aby měla lepší výsledky (zářným příkladem byla Strana zelených). Když se podíváme na výsledky, tak při posledním průzkumu mělo ANO 24,5% a nakonec mělo o 6 % více.

S ohledem na tyto výsledky bych přijal nějaký zákon, který by spočíval v tom, že by měsíc před volbami nikdo nezveřejňoval žádné výsledky. Tím by se mohla teoreticky zvýšit volební účast, protože potencionální voliči stran, které by měly pod 5%, by si řekli, že ta strana teď určitě má šanci dostat do sněmovny, a tak půjdou k volbám a dají těmto malým stranám hlas. Všichni tu naříkáme nad tím, že občany volby nezajímají, pořád se snižuje volební účast (od 90% v 90 letech až po 60% v současnosti), tak by se mohlo přispět k lepší volební účasti tímto nařízením.

Volební průzkumy ovlivňují všechny, kteří si ho přečtou, a tak by měsíc mohla být menší manipulace voleb a lidé by se více svobodně mohli rozhodnout, jak s vlastním hlasem naloží.

Tady to nekončí!

Volby dopadly dobře

Ne, nejsem žádný vášnivý příznivec hnutí ANO a nebo SPD, ale stojím si za svým tvrzením, že volby dopadly dobře. A proč ? Kdyby vyhrála ČSSD a nebo ODS, tak by všichni se tloukli do prsou, že všechno je v pohodě a vše se vrátí do starých zajetých kolejí. Ale v budoucnu by se určitě objevilo nějaké další hnutí/skupina/politická strana a vše by se opakovalo. Ale když vyhrálo hnutí ANO, tak kromě toho, že si všichni uvědomili, že je někde problém v české společnosti a jak snadno se dá zvládnout politický marketing, tak také se ukázalo, že vyrostl nepřítel, na kterého zatím nemáme žádné protizbraně.

Jak jsem psal v předchozím článku o volbách, tak tyhle volby mě nudily. Bylo to hlavně díky tomu, že (si myslím) jsem racionálně uvažují člověk, který si prostuduje programy a pak se rozhodne, který program je realizovatelný. A u ANO a hlavně u SPD je naprosto nerealizovatelný. „Zakážeme islám“ Jak? Věřím v islám, takže mi zakážete i vnitřní víru? Budete se ptát lidí, kteří zrovna překročili hranici, jaké jsou víry a když islámu, tak je „celníci“ vyexpedují ze země?

Ale tohle marketing dokázal lidem prodat, že se to dokáže, a proto SPD volilo tolik lidí, kolik je volilo. A ostatním stranám nezbývá nic jiného než najít protizbraň. Najít nějakého marketéra, který dokáže jejich program prodat úplně stejně marketéři těch dvou výše zmíněných stran. A já pevně doufám, že v budoucnu pořád budou existovat nějaké realizovatelné programy a né, že veškerá volební kampaň bude vedena skrze útoky na oponenty a že oni budou dělat všechno lépe.

Všichni říkají, že před námi jsou prezidentské volby, kdy se ukáže, zda je naše demokracie pevná. Podle mě se všichni mýlí. I kdyby se stal prezidentem opět Zeman, tak se konce příštího roku nedožije vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, takže za chvíli by byly předčasné volby. Podle mého jsou důležitější volby komunální, které jsou půl roku po prezidentských volbách. Tam se teprve ukáže pevnost demokracie. V tu dobu bude Andrej Babiš vládnout 6 měsíců a lidé z něj budou pravděpodobně rozladěni. A nepředpokládám, že osobnost Andreje Babiše zavítá do každé menší vesničky, aby tam pomohl s kampaní kandidátovi za ANO. Proto si myslím, že volby do obecních zastupitelstev budou možnou hradbou proti přílivové ANOvlně. Já sám jsem se rozhodl den po volbách, že budu kandidovat a budu se snažit zvrátit, aby na každé úrovni ve státě nevládl Agrofert.

Co myslíte, jsou prezidentské nebo komunální volby důležitější?

Tady to nekončí!

#metoo aneb jak se mi zhnusil svět

Jak často se vyhledávalo na Googlu

 

 

Když jsem to viděl poprvé, řekl jsem si „Zase další „výzva“?“, ale když se tahle „výzva“ rozmnožovala a já jsem pochopil, o čem to vůbec je, začal jsem sám sebe nenávidět a všechny mužské proklel do pátého kolena.

Jistě se ptáte, co to je ten hashtag #metoo. Tento hashtag funguje na twitteru něco jako symbol sexuálního obtěžování jak pro ženy, tak také pro muže, kde každý napíše ve 140 znacích svůj případ, jak byl zneužit a nebo jak se cítil. Tato akce má ukázat, že sexuální obtěžování není jenom nějaká okrajová záležitost.  Já sám jsem věděl, že něco takového existuje, věděl jsem, že jsou ženy nějakým způsobem zneužívány, ale absolutně jsem netušil, že jich je tolik. Pro ty z Vás, kdo nemají twitter, hodím níže několik screenů + přidám jednu internetovou diskuzi.

Když čtu všechny příběhy, tak jsem neskutečně zhnusen, co dokáže „moje“ pohlaví. Chlapi, to nejste schopni najít si ženu/přítelkyni a ji normálně osahávat? To musíte sahat na libovolnou ženskou a obtěžovat ji a i když řekne ne, tak stejně pokračujete? To jsme zvířata?  Kdybych něco takového viděl, tak bych toho dotyčného nakopl tak do rozkroku, že jeho další reprodukční schopnosti by byly ohroženy.

Už jsem zažil řeči o tom, že si za to může sama. Může si za to sama v okamžiku, když kolem ní je víc chlapů a ona se nemůže bránit? Může si za to sama v okamžiku, když řekne třikrát ne a druhá strana je silnější jak ona sama? Já bych doporučil těmto chytrákům, aby se jim něco takového taky stalo.

Překvapilo mě, že i dost mužů bylo dle svých slov zneužito (často tam nepíšou, jestli to bylo muže nebo ženou). Je veřejně známo, že ženy jsou obtěžováni a u mužů je to dost tabuizované téma, ale doufám, že díky této denní akci (třeba to bude pokračovat i zítra) se toto téma široce otevře.  

A Co to vůbec je sexuální obtěžování? „Sexuální obtěžování zahrnuje veškeré nežádoucí a nechtěné sexuální návrhy, žádosti o sexuální služby a jiný verbální nebo fyzický kontakt sexuální povahy, který vytváří nepřátelské nebo útočné prostředí. Sexuální obtěžování můžeme označit za formu násilí na ženách a mužích“.Ale nemyslete si, že sexuální obtěžování může být jenom fyzické. Tím můžeme označit také i sexuální narážky, různé zvuky, gesta, hvízdání a nebo také žádosti o sex.

Tahle akce #metoo  (já taky) vznikla z podnětu americké herečky Alyssa Milano jako reakci na obvinění Harveyho Weinsteina, že znásilnil a sexuálně obtěžoval (nejenom) herečky).

 

A na závěr tu máme konverzaci jednoho pána, který napsal dnes jedné slečně poté, co napsala své přiznání

Tady to nekončí!

Volby se blíží, ale rybáře s udicí nevidím

Za 14 dní máme parlamentní volby, které můžou rozhodnout o budoucím vývoji České republiky a  kde se také ukáže, zda budeme mít jednu vládnoucí stranu a nebo směs několika stran, které ještě týden před konáním voleb jasně řekly, že spolu nepůjdou do koalice. A musím říct, že kampaň před volbami (ať už na fb, twitteru nebo letáková venku) není vůbec napaditá a zatím všechno, co jsem viděl, mě nikterak nezaujalo. Naštěstí jsem si dostatečně dopředu vybral stranu, kterou budu volit, takže nebudu m9t problém s pozdním výběrem nějaké strany. Na druhou stranu v kraji, kde budu volit, jsou lidé na kandidátce, se kterýma se prostě nemůžu ztotožnit, a tak to hodím straně jako celku.  

A teď k volebním plakátům. Aby nějaký leták v ulicích nebo v poštovních schránkách nějakého voliče oslovit, aby volil tu danou stranu, tak nesmí být nijak racionální, koneckonců většina voličů nečte programy, nepřemýšlí  do budoucnosti, spíše se zajímá o to, co jim hned po volbách strana přinese a co bude mít okamžitý efekt. Letáky by měly být emocionální, měly by cílit na lidské emoce, aby se lidé naštvali nad něčím a nebo naopak měly úsměv od ucha k uchu a smáli a potom doma nebo v restauraci svým přátelům vykládali, jak ta strana je skvělá, aby ji volili taky. Dle mého úsudku je volič magnetická pavučina, která může přitáhnout k sobě stejně nastavené magnety (omlouvám se fyzikům, pokud jsem tohle řekl špatně).

V ulicích vidíme letáky s hashtagy #Můžeme (co můžeme? Vraždit, znásilňovat, krást?) a nebo #Neuhneme (před čím? Nosorožcem, lvem?) a na nich často rozesmáté politiky, kteří se ucházejí o náš hlas. Často vídáme také stánky politických stran, kde se nám snaží promlouvat do duše, že oni jsou spása lidstva.

Takovým ústředním motivem celé kampaně je Babiš. Neříkám, že je špatný nebo dobrý, ale říkám, že má vynikající marketing, který dokáže oslovit masy. Taky proto pořád vidíme jeho ANO na špici ve volebních průzkumech (u nás volební průzkumy nemáme vůbec přesné, takže může mít I víc, ale take I míň. To v takové Francii při prezidentských volbách volební průzkumy vůbec nelhaly). Ostatní strany v tom marketing značně pokulhávají, a proto se snaží snad všechny strany vytvářet nějaké memy (vtipné obrázky), kde vedou negativní kampaň proti dosluhující vládě a říkají, že to udělají lépe. Tyto volby jsou za dlouhou dobu poslední, kde téma (kromě Babiše) není a přijde mi, že strany se víc snažily o prezentaci sebe samu jako celku než prezentace nějakého tématu, aby z něho udělaly volební trhák. 

Všude slyšíme, že mladá generace je naše budoucnost a že bychom se o ni měli starat. Ale “děcka” nechtějí, aby se o ně někdo staral, chtějí mít nějaký vzor u někoho, kdo je stejně starý jako ok. Kdo má nějakou vizi, kdo vidí teenager tak, jak se oni vidí sami.  Jedním z takových “vzorů” je Dominik Feri. Možná pro lidi od 18 do 21 let je to vzor, ale v mých očích je to jenom maskot TOP09. Když člověk sleduje jeho FB, tak je to jeden vtip vedle druhého a když už se objeví nějaký “program”, tak on řekne B, ale neřekne A. Kupříkladu naposledy měl něco v tom smyslu, že na středních školách se bude povinně vyjíždět na půl roku ven (pokud si to někdo pamatuje, můžete mě opravit). Může mi někdo říct, proč povinně? A proč půl roku?

Upřímně se těším, až bude po volbách…. Co to říkám? Potom přijde kampaň číslo 2. Prezidentské volby, ale o těch se rozepíšu po těch parlamentních.

Na závěr Vám dám takovou menší radu. Dejte si tu práci, přečtěte si program, když Vás volební letáky nechytnou u srdce a zvolte pro Vás tu nejlepší variantu. Jděte k volbám a splňte svoji občanskou povinnost.

Půjdete k volbám? A jak vy vidíte předvolební kampaň?

 

Tady to nekončí!