
Po
přečtení anotace: Inspektor Pekkala,
známý jako Smaragdové oko, býval kdysi nejslavnějším detektivem celé Rusi a
spřízněnou duší cara. Teď ho vězní ten, koho kdysi stíhal. Jako miliony dalších
skončil na Sibiři v gulagu a v sovětském Rusku po něm zůstala jen legenda. Stalin
ho ale po letech dočasně omilostní... Je totiž jediný, kdo by mohl vypátrat
skutečného vraha carské rodiny a najít carův poklad. Pokud se mu to podaří, má
být jeho odměnou svoboda a naděje na shledání se ženou, kterou mu vzala
revoluce. Neuspěje-li, čeká ho smrt…. Člověk nabyde dojmu, že se bude příběh
odehrávat jednou v carském Rusku, kde Pekkala bude vzpomínat na své
případy a pak zpátky v Sovětském svazu, kde bude vyšetřovat vraždu
Romanovců. A taky tomu tak je. Čtenář pozná historii první poloviny dvacátého
století.

Vyslýchá
všechny, kteří si pamatují události z doby zmizemí cara a jeho rodiny, ale
postupně nabývá dojmu, že se ho vrah chce pokusit zneškodit, protože otevřel
případ. Nakonec se ukáže, že tím vrahem byl člověk, kterého poslal na doživotní
za mříže a který chtěl jenom carský poklad.
Mám
rád thrillery ze Sovětského svazu, avšak tenhle mi přišel málo propracovaný,
děj až na zvrat na konci byl takřka předvídatelný. Hlavní hrdina mi nepřišel
jako nějak velký detektiv, žádný finský Sherlock Holmes to nebyl. Kromě toho si
myslím, že si autor až moc idealizoval chování Stalina.
Abych
celou knížku jenom nehanil, líbilo se mi, jak tam autor spojil fikci v podobě
Inspektora s fakty (zavraždění carské rodiny). Přečetl jsem tuto útlou
knížku za chvilku. Navíc při přečtení dalších knih od něj si neustále protiřečí
a to, co píše v jedné, píše úplně jinak v jiné knížce.

0 komentářů:
Okomentovat