Linda Laffertyová - Lazebníkova dcera, Američanka píše českou historii

Anotace: Píše se rok 1606. Starobylé hlavní město Praha ukrývá tajemství, o němž si nikdo netroufá mluvit. Císařův nemanželský syn don Julius trpí těžkou duševní chorobou, která ho nutí páchat nepopsatelné zvrhlosti. Je vykázán do Českého Krumlova, kde o něj pečuje lazebník Pichler a snaží se vyčistit jeho zkaženou krev přikládáním pijavic. Mladý princ se seznámí s lazebníkovou dcerou Markétou a jeho šílenství opět propuká naplno. Získá utkvělou představu, že Markéta vystoupila z Šifrované knihy divů, nerozluštitelného a nesmírně vzácného manuskriptu z císařské knihovny, později známého jako Voynichův rukopis. Princ se začíná uchylovat ke stále zoufalejším činům. Ty Markétu děsí k smrti a zároveň fascinují. Kola osudu se neúprosně otáčejí a mladá dívka nemůže zůstat stát stranou.
Lazebníkova dcera vychází ze skutečné události, jež ve své době otřásla habsburskou monarchií.

Don Julius, nemanželský syn Rudolfa II., dělal v Praze taková zvěrstva, že byl raději v tichosti uklizen na zámek do Českého Krumlova. Tak mu mělo být pouštěno žilou, protože se domnívalo, že má špatné šťávy, které mu ovlivňují chování. Ještě předtím, než mu bylo poprvé dělán již zmíněný lékařský zákrok, uviděl z okna Markétu, dceru doktora, který mu bude pouštět žilou a umínil si, že bez ní nebude nikdo na něj sahat.
Když se Markéta poprvé na něj podívala, viděla šílence, ale postupně don Julius ji očaroval natolik, že se jednou vydala na zámek v naději, že se zlepšil. Ovšem udělala chybu a on ji znásilní a vyhodí z okna, protože žluč v něm stále přetrvávala. Ona přežije a je schovávána ve městě ním samotným. Nakonec celé město vymyslí plán, jak se královského bastarda zbaví.

Už když jsem četl anotaci, tak jsem se trochu bál, že o české historii bude autorka psát s hodně zkreslenými údaji, když byla sama jenom na zámku, uslyšela nějakou legendu a přepsala ji do knihy. Navíc je všeobecně známo, že zeměpis pro kohokoliv v zahraničí je španělská vesnice. Ale moje obava byla zažehnána hned na prvních 20 stránkách, kde popsala přesně Habsburskou Prahu na přelomu 16. a 17. století. Možná mi přišlo trošku divné, proč jezdili na hrad Rožmberk dva dny, když je to jenom necelých 30km, ale tehdy asi neměli tak dobře pevné cesty.

Celý děj se odehrává v takovém poklidném duchu, kdy se nic neděje, ale vše se vynahradí na konci knížky, kde je najednou akce a napětí požehnaně. Když však vezmu uvěřitelnost děje, tak celý konec na mě působí jako kdyby si autorka nechávala prostor pro nějaké volné pokračování. Kromě toho mi chybělo pořádné vysvětlení toho závěru, kde je všude krev a v epilogu ona žije.  Navíc uvěřit, že se celé město spojilo, aby chránilo jednu osobu, to si nedokážu představit.

Několikrát se ocitáme také v Praze 17. století, kde chce autorka ukázat, že Praha byla středobodem Evropy v oblasti vědy. Objevují se tu postavy jako Johannes Kepler, Galileo Galilei a mnohé další. Tyto významné historické postavy ukazují svoji vědeckou práci a jak k ní dospěli.  

Při pohledu na obálku je hned jasné, že je to příběh ze středověku, protože na ni je červená pečeť. V té pečeti je nějaká paní/slečna, která gestem naznačuje, abychom mlčeli (aspoň takto na mě to působí). A v pozadí této pečetě je pravděpodobně zámek Český Krumlov

Jelikož mám rád knížky o české historii, které vypráví o českých pověstech, tak po přečtení anotace jsem jí bez rozmýšlení vzal domů z knihovny. A nelituju toho. O jižních Čechách vím pramálo, takže další střípek vědomosti o našich českých luzích a hájích jsem se dozvěděl.

A jelikož miluju cítáty, tak myslím, že zrovna tento citát vystihuje nejvýstižněji tuto knížku.

Osud míchá karty, hrajeme však my  - Arthur Schopenhauer

A kdo je to autorka Linda Laffertyová?

Dcera amerického námořního důstojníka Linda Laffertyová navštěvovala v mládí celkem čtrnáct různých škol. Nakonec absolvovala Coloradskou státní univerzitu s diplomem magistry pedagogiky a titulem PhD. Díky kočovnému dětství celý život ráda cestuje, a tak není divu, že studovala i v Anglii, Francii, Mexiku a Španělsku. Už v deseti letech ji strýc zasvětil do póla, které hraje dodnes. Na Lancasterské univerzitě soutěžila v jezdeckém týmu v parkurovém skákání, terénním ježdění a drezuře. Žije v Coloradu, kde působí jako učitelka na škole pro válečné veterány a věnuje se výcviku koní.