Pavlovy rozhovory - Rozhovor s Petrou Kůtovou, šuplíkovou spisovatelkou

Snad každý si v mládí psal deník nebo psal povídky a tajně doufal, že jeho myšlenky vyjdou knižně (za moje „poznámky“ bych se tedy styděl J ). Ale tak 90% lidí zůstanou tyhle denní zážitky nebo příběhy v šuplíky. Já je označuju jako „šuplíkoví spisovatelé“. Mezi jednu takovou patří Petra Kůtová, která se podělila o své dojmy s psaním pro sebe.

 

1)    Co bylo tím impulsem, že jsi se rozhodla psát sama pro sebe povídky?

Psala jsem si takové hloupoučké příběhy s kamarádkou, které nikdy neviděly světlo světa a ani neuvidí. Protože jsme psaly dvě, nikdy jsem netušila, jaké pokračování příběhu se ke mně dostane. Bylo to jako jet naslepo bez navigace po rozcestí s milionem odboček. Jednoho dne ale chtěla skončit, přestalo ji to bavit, mě ne. A tak jsem se jednoho dne probrala s tím, že zvládnu něco dovést do finále sama. Tenhle „milník“ přišel zhruba před šesti lety.

2)    Neuvažuješ, že by sis je někdy vydala a nebyla „šuplíkovou spisovatelkou“? Třeba by se z tebe stala slavná spisovatelka J

Uvažovala jsem o tom a pořád uvažuji, ale neustále hledám nějaké společné vodítko všech povídek. Téma, detail, motiv… Moc se mi nelíbí, že by sbírka povídek byla tematicky i obsahově natolik rozličná. Proto neustále sepisuji povídky s tím, že bych jednoho dne nashromáždila dostatečné množství s podobným motivem. Možná nakonec bude ten tmelící prvek skutečnost, že se zaměřuji na minimum postav a obvykle hlavní protagonista něco hledá či se nechává řídit osudem.

 

3)    Zúčastnila jsi se soutěže Hledá se autor bestselleru 2014 od nakladatelství Fragment, kde jsi se zúčastnila se svou povídkou Druhá žena na 4. místě  z 429 zaslaných povídek, kde vybírali TOP5. To je úspěch podle mě. Namotivovalo tě tahle soutěž k zlepšování se a zúčastňování se v dalších soutěží?

Soutěže jsou dobré v tom, že se v nich člověk dokáže částečně zviditelnit, ale někdy se to pojí s jakýmsi uvazováním se a upisováním. Ale ano, je soutěž, které bych se ráda zúčastnila, ovšem pro tu musím napsat nějaký ucelený román, jen se musím trošku vybičovat k dokončení rozpracovaného projektu J Co se týká zlepšování… dalo mi to dost v tom, že jsem konečně našla svůj styl psaní a s každou další povídkou si ho vybrušuji.

 

4))    Také jsi vydala elektronickou knihu Smrt mezi řádky pod záštitou Freetimespublishing, o čem ta knížka je?

O novinářce Tamaře Fieldsové, která preferuje klasické dopisování, tak se přihlásí do agentury, která zprostředkovává podobně nadšené jedince. Vybere si ale pro dopisování vojáka na misi v Iráku – Jeremyho Shepparda. Oba dva řeší své osobní krize, přičemž se seznamují a svým způsobem si vytvoří na dálku platonický, přesto silný vztah, který dospěje jednoho dne do mrtvého bodu. Tamara nakonec do Iráku přijede jako reportér, se zájmem psát o místních záležitostech z pohledu civilisty. Jenže se tam objeví akorát v obě, kdy se konflikty v Iráku vyostřují.

 

5)    Na svém blogu petrakutova.blogspot.cz uveřejňuješ své povídky, máš jich tam celkem 15, vím, že jako autor budeš kritický sám k sobě, ale která je podle tebe nejvíc povedla?  

Obecně si víc fandím v těch historicky laděných, takže druhá světová válka a stalinismus. Sama doba do toho totiž vnáší něco zvláštního, co paradoxně nedokážu popsat, ale způsobuje to chladnokrevná samozřejmost děsivých hrůz a zvěrstev, kterých se člověk dopouští na jiném, nevinném člověku. Vzniká tam nádherný kontrast a rozpor mezi dobrem, zlem. Nejen v prostředí, ale i uvnitř postav. Příslušník tajné policie v Moskvě prozře skrze svou slepou naivitu, dojde mu, že páchá vše kromě spravedlnosti, v níž věří. Nacista, který se dovede zamilovat. Ve vší podstatě jsou to klišé a dost otřepané pohledy na věc.

Kdybych ale měla říct jeden název, který by si měl člověk přečíst, protože je nejlepší… asi řeknu „V horách“. Pokud by měla být čistě ze současnosti, pak odpovím „Na okraji.“ Jsou si vlastně motivem dost podobné, jen je tematicky odděluje asi 60 let a pár tisíc kilometrů.

6)    Inspiruje Tě někdo, kdo také píše povídky a nebo je to činnost, která tě baví a nikdo tě nijak neovlivňuje?

Inspirace si nevybírá, odkud přijde. Prostě je tady a jednoho se objeví. Mně osobně tedy stačí málo. Ale dá se říct, že mě teď tak trochu inspiroval Matěj Homola z Wohnoutů s knížkou Namasté Babá. Vypráví o cestování po Indii lidovým, příjemným způsobem a s humorem mně blízkým. Takže jsem trošku začala psát články, možná při troše dobré vůle fejetony, v podobném duchu.

 

7)    Máš v České republice vyhlédnutého nějakého blogera nebo blogery,  o kterých si myslíš, že to můžou dotáhnout daleko díky svým povídkám? Samozřejmě kromě tebe J

Děkuji :D, ale rozhodně se nepovažuji za někoho, kdo by to s blogem mohl dotáhnout daleko. Jsem sice bohém, ale v tomhle stojím nohama na zemi. Paradoxně moc povídky na cizích blozích nečtu, spíše vyhledávám články a různé fejetony. Líbí se mi třeba, co tvoří Honza Homola (bratr Matěje) na svých stránkách.

 

8)    Chceš se v budoucnu psaním živit a nebo je to jenom koníček pro volný čas?

Samozřejmě, že bych se tím živila ráda, je to vyloženě dream job – dělat, co vás baví a naplňuje. To chce každý. Zatím je to tedy jen koníček, protože aby někdo chtěl číst, co jsem stvořila a hodlal za to zaplatit, k tomu vede dlouhá a náročná cesta. Ale jsem optimista, není všem dnům konec J