Pavlovy rozhovory - rozhovor s Martinou Bechyňovou, modrohlavá holka, která vydala Minimalismus

V poslední době vznikají čím dál víc zajímavější knížky od českých autorů. A nejedná se vždy o beletrii. Ovšem díky špatnému marketingu, nezájmu Čechů o české autory a nebo vlivem jiných okolností se tyto knížky nečtou. A tak, když jsem se dozvěděl, že Martina Bechyňová vydává knížku o minimalismus, což je něco mezi motivační a „lifestylovou“ knížkou, tak jsem jí musel okamžitě oslovit a zeptat se na ni. A uznejte, její odpovědi mají hloubku.

1) Když jsem na tebe narazil poprvé, tak jsem si říkal, že jsem ještě modrohlavou holku neviděl, proč taková barva? Chceš mít hlavu v oblacích doslova? 

Přiznávám, že to modrý háro je docela úlet..Minulý léto jsem byla růžovka a dost mě to bavilo, tak jsem letos zkusila modrou. Navíc jsem v některých věcech dost perfekcionista, takže když jsem věděla, že budu vydávat knížku s modrými ilustracemi a modrou obálkou, chtěla jsem to podpořit ještě modrou hlavou. Pak je to všechno tak nějak celistvý a snadněji se to vryje lidem do paměti. Taky celkově miluju symboliku čehokoliv a tahle barva znamená harmonii, klid, mír, což jsem tak nějak potřebovala zakomponovat do svýho života. Předchozí roky byly dost hektický a náročný.

2) Napsala jsi knížku Minimalismus. Ještě předtím, než se dostanu k samotné knížce, mi vysvětli: Co to je minimalismus? Když vidím –ismus na konci, tak si myslím, že je to nějaký životní styl, který spočívá v tom, že máš co nejméně věcí, je to pravda?
Vtipný je, že ve chvíli, kdy jsem začala svou knížku psát, jsem vlastně ani pořádně nevěděla, co to ten minimalismus je. Měla jsem v hlavě určitý vzorec žití, který jsem si s tímhle slovíčkem spojila (a jak jsem později zjistila, naštěstí správně, ufff). Definice se v detailech různí, ale ta hlavní myšlenka zůstává stejná a já to vidím tak, že ze svýho života nekompromisně vyškrtáš všechno, co ti nepřináší tu správnou hodnotu. A netýká se to jen materiálních záležitostí, ale i vztahů, kariéry, úplně všeho, co tě napadne. Je to neustále běžící proces, který nikdy neskončí. Do života budou pořád přicházet noví lidé, nové věci, nové zážitky, prožitky, myšlenky... A na nás je to všechno vytřídit na to optimální množství (nebo chceme-li minimum), která nám vnese do dalších dní víc radosti než starostí.

3) O čem ta tvá knížka je?

První část je autobiografie, kde vysvětluju ten svůj vnitřní převrat z holky, co si nechala od ostatních přikazovat jak má žít, v někoho, kdo si bude dělat už vždycky jen to, co chce on sám. Taky tam popisuju, kde nastal ten zlom a proč jsem vyměnila konkurenční reklamní prostředí a spoustu značkových věcí zadarmo za prostý žití. Spousta čtenářek mě „zná“ z blogu, ale pravdou je, že mnoho věcí bylo ukryto pod pokličkou a nikdo nevěděl, co se zrovna v tu danou chvíli opravdu děje, uvnitř ani vně. Takže v knize je to dost otevřeně odhaleno. Potom navazují kapitoly o jednotlivých aspektech života a kdybych to měla shrnout jednou větou, Minimalismus je o tom, jak být šťastný s málem a dávat důraz jen na ty věci, na kterých v životě skutečně záleží. Míň se stresovat, víc si užívat a smát se. Ta knížka je ze života, motivační, možná lehce inspirativní (a doufám, že to nezní moc namyšleně), sem tam provázaná nějakou tou vtipnou historkou. Lehký oddechový čtení.

4) Máš nějaká očekávání spojená s touto knížkou nebo žádné nemáš ?

Jedna kapitola v knížce se jmenuje Žádný očekávání – dobrý očekávání. Podle mě bychom se neměli příliš upínat na to, co by se mohlo anebo nemohlo dít. Jako každej autor si samozřejmě přeju, aby ta knížka dělala lidem radost, pomohla někomu najít směr anebo alespoň vnuknout kapku inspirace, ale stejně tak vím, že za rok už o ní nikdo už nemusí vůbec mluvit. Takže si během mých ostatních aktivit tak nějak tiše vyčkávám a pozoruju, co se bude dít.

5) Mohou Tě tví obdivovatelé potkat na nějakých autorských čteních, besedách případně někde v nakladatelstvích?  A pokud ano, tak kde a kdy?

V nakladatelství se asi nic dít nebude, knížku jsem si vydávala vlastním nákladem a chtěla bych u toho zůstat pokud možno co nejdéle. Zatím máme naplánovaný piknik, který se bude konat v sobotu 20. srpna v Havlíčkových sadech v Praze a o týden později pojedeme do Brna. Nebude to nic oficiálního, spíš příjemný posezení, povídání u vínka, tančení swingu a menší autogramiáda. Ale spíš mi jde o to, poznat ty lidi, co mě (a třeba i mou knížku) čtou, než abych někde seděla a podepisovala jeden výtisk za druhým. Když to klapne, určitě bude takových setkání víc. Těším se na to!

6) Máš nějaké další spisovatelské ambice nebo plány?

Jsem asi dost blázen v tom, že mám plány jen na hodně krátkou dobu dopředu. Protože nevím, čím budu chtít být za měsíc. Asi bych ještě ráda vydala další knížku, tentokrát povídkovou. Bezprostřední, otevřenou, oddechovou, vtipnou, ironickou i sarkastickou zároveň. Všechny historky budou podložený na skutečných událostech a přemýšlím, že dám dohromady několik příběhů od různých lidí. Když všechno půjde, jak má, tak v srpnu začnu psát a na podzim vydáváme! Ale nic neslibuju:)

7) Co děláš, když zrovna nepíšeš knížku?

Já už vlastně nepíšu knížku, takže dělám to všechno okolo. :)) Zrovna nedávno jsem dala výpověď v práci a pomaličku se stavím na vlastní nohy. Kóduju si weby, připravuju podklady pro další vydání, vyřizuju objednávky a posílám knížky, píšu blog, přijímám zakázky jak na psaní článků a copywriting, tak třeba i na ilustrace, se kterými mi pomáhá můj přítel. V mezičase navrhuji lidem tetování, plánuji organizaci zajímavých přednášek, navrhuji pár budoucích produktů a šetřím na tatérský kurz, abych ty svý tetovačky mohla rovnou realizovat. Je to drsný, zvládat tohle všechno s každodenním docházením do práce a ještě se stíhat věnovat rodině, partnerovi a kamarádům, ale už brzy budu stoprocentní freelancer a neskutečně se na tohle nový období těším. Dělám toho dost, ale o to víc mě to baví a každý den je jiný. Někdy mě baví psát, jindy kreslit a navrhovat. A někdy se chci na všechno vyprdnout, zaklapnout noťas, vypnout telefon a celý den si číst knížku. Líbí se mi ta představa, že si pracovní dobu přizpůsobím přesně podle svý potřeby. Tak jen doufám, že se nebudu celý dny válet.

8) Zajímavě píšeš svůj blog (http://www.theblondieverse.com/) , kde se v tobě objevila taková písařská zkušenost? A kdy jsi jí objevila ty sama?

Moc děkuju. Už od malička jsem chtěla být spisovatelka, na základce jsem milovala slohy a pořád jsem psala všemožný povídky, básničky, romány. Píšu celý život, ale vůbec si nemyslím, že by to bylo něco světobornýho. Píšu tak nějak... jak to říct, selsky? Nejsem žádný profík, jsem nespisovná, sem tam mi ujede nějaký sprostý slovo, občas vyměním mě a mně, čárkám vůbec nerozumím a kdejaký literární odborník ze mě musí mít zježený vlasy. Takže jsem v sobě to písařství neobjevila. Prostě si jen tak píšu a lidi to asi baví. Talent je podle mě půlka úspěchu – ta druhá je schopnost prodat se.

9) Máš nějaké životní motto?

Když se tak nad tím zamyslím, už asi neexistuje motto, který by dokázalo shrnout můj život jednou větou. A kdyby bylo (a ono jich v minulosti bylo!), určitě by se měnilo s tím, jak se postupem času měním já. Každopádně napadla mě věta, kterou rád říká můj kluk: „Otevři se světu a svět se otevře tobě.“ To v sobě skrývá spoustu poselství.




Rakům zdar!!!