15.08.16

Nemám rád knihy



Možná by se mohlo dle nadpisu zdát, že kniha je v mém životě úhlavní nepřítel číslo jedna a jedinou knížku, kterou jsem kdy otevřel,  byl komiks o 10 stránkách, ve kterém byly jenom citoslovce. Ale tak to není. Kdybych neměl rád knihy, tak bych od 4.7. nepřečetl již 18 knížek. Jde o to, že nemám rád určité typy příběhy, které mě donutí zastavit a odložit knížku (nebo přeskočit ten daný úryvek, ale to přijdu zase o kus příběhu, to je špatné).


Můj problém je ten, že nejraději čtu fantasy knížky a jelikož díky tomuto žánru mám velkou fantazii, tak si živě představuju, co se zrovna v příběhu děje a z toho se mi zvedá kufr a zároveň mě to děsí


A jaké jsou ty typy příběhů?


Jakékoliv příběhy, které se primárně odehrávají v nemocnici



Sám mám hrůzu z injekcí, transfúzí a podobných nemocničních věcí. A když se dočtu, že někdo leží v nemocnici a je napojen na kapačky a zároveň je mu dávána injekce čehosi do břicha, tak knížka pro mě končí.


 


Podrobný popis vraždy



Nemyslím však to, když nějaký kriminalista přijde na místo činu, kde se odehrála vražda a popisuje, jak se stala. Myslím naopak to, že přijde vrah a zabíjí dotyčnou oběť. Nedávno jsem četl knížku, kde vrah zabil tak, že vzal tupý nůž a řezal hrdlo tak dlouho, až hlava odpadla. Navíc je to popisováno tak barvitě, že mi přijde, že autor to snad i zažil nebo chce zažít.  Se strachem v očích jsem tuto knížku dal někomu, kdo se toto líbí (kupodivu budoucí policistce).

Sebevraždy
Možná to bude znít morbidně, ale když se někdo oběsí, skočí do vody se závažím (nebo mu někdo pomůže) či sáhne do zásuvky, tak to mám rád. Ale když sebevrah vezme nůž a řezá si žíly a autor popisuje, jak je vidět maso a teče mu krev.... Fuj, už psát nebudu, už bych měl tu knížku odložit. Snad chápete, co mám tím na mysli.



Mám štěstí, že existuje tolik příběhů, které moji fóbii z výše uvedených příkladů překonávají.  Možná se s odstupem času k těm knížkách vrátím, ale v dohledné době to nebude. Musím prostě překonat svůj odpor a strach.

A máte také nějaké podobné zábrany vůči knihám?



8 komentářů:

  1. Zkus přečíst tohle, je to jen část knihy, ale podle mě to stojí za to. http://www.knihapanskyklub.cz/
    Mě třeba vadily když jsem byla na základce detektivky, ale teď bych si je ráda přečetla, ale nevím jakou..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus od Erica van Lustbadera Miko (nebo Nindža), je to tak trošku o bojových uměních a tak trochu o hledání :)

      Vymazat
  2. Já to mám naopak :D děsim se doktorů, ale knihy z lékařského prostředí miluju :D . To samé vraždy, normálně při pohledu na krev jdou na mně mdloby, ale v knihách čím detailnější popis tím jsem spokojenější. Hádám, že mám určitou formu masochismu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Čtu občas vcelku brutální knihy. Pokud je tam mrtvola a až následný popis vraždy a jak se to asi odehrálo, to celkem dávám. Ale pokud je někdo někde uvězněn, mučí ho, znásilňuje, je to v ich formě a já to vlastně v uvozovkách prožívám, to je daleko horší a to nemusím.
    A takové to barvité popisování, díky tomuto článku se mi teď jedna kniha vybavila – Němý křik... to je taky někdy docela brutus.

    OdpovědětVymazat
  4. Mě kupodivu žádné brutální scény nevadí, spíš naopak, fantazii mám fakt velkou, ale zas toho hodně snesu. Naopak nemám ráda romantické knížky (young adult tipu Divergence, Hunger Games, shodou okolností mám na tohle téma sepsaný článek :D), hlavně proto, že mi většinou přijdou stupidní. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Nevyhledávám thrillery nebo detektivky, kde se odehrávají nějak extra brutalní věci, ale občas to člověk prostě nepředvídá :D třeba Pianistka od Elfride Jelinek byla strašně sexuálně explicitní (žádných 50 Shades, Pianistka byla fakt odporná) :D

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavý článek, i když já jsem z těch lidí, kterým to nevadí. :D

    OdpovědětVymazat