Nechápu to 4 a Posedlost být In

Harry Potter a Prokleté dítě, Jiskra v popelu, Ódinovo dítě, Naslouchač, Stínová královna nebo Všude kolem černý les, Nedej se a Jak udělat revoluci. Zejména to druhé nebudu číst už jenom z toho důvodu, že vím, kdo je autorem. Autorka byla členkou skupiny Pussy Riot a znesvětila ruský pravoslavný kostel. Normálně mi žádný autor nevadí, ale tohle číst nemíním v žádném případě.   To je jenom krátký výpis těch knih, které zrovna vyšly a které jsem viděl zrecenzované minimálně pěti knižními bloggery. A já se ptám proč?

Je mi jasné, že pro mnoho čtenářů je „starší“ literatura připomínkou povinné četby ze školy, která se Vám bytostně hnusí, ale když jsem si připomněl nedávno od Otčenáška Romeo, Julie a tma, tak ta čeština z roku 1956 byla přímo vynikající, žádné překlepy. Ale lidi, proberte se, copak je špatného na knihách, které byly vydány před rokem 2010? Já je mám rád, protože jsem zjistil, že nikdo žádné takové nerecenzuje a když už, tak je to výjimka.

Jsem trošku češtinářský hnidopich, a tak kromě samotné četby hledám i chyby. A těch v novějších knihách najdu požehnaně. A kdyby to byly pravopisné chyby a překlepy, dalo by se to přežít, ale když celá věta nedává vůbec smysl, tak jak mám z té knížky mít radost?  Když člověk čte knihy, které byly vydány před 10, 20 nebo 30 lety, tak podobné chyby ani nezaznamená (stalo se mi to vlastně jenom jednou u Ivanhoe z 80. let, kdy to vypadalo, že první část knihy překládal jiný jak tu druhou část. Druhá část byla překládána doslovně a často tam byla zmínka o „dělnících lidu“).

Koukám se na několik blogů, kde jejich autoři jsou vyloženě posedlí novinkami. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby si mysleli, že si koupili novinku a ono to byla knížka rok stará. Nastal by pro ně konec světa? Přestali by číst?  Já sám čtu knížky převážně ze „second handu“ - > z knihovny, antikvariátu nebo výměnou s kamarády. Díky tomu, že tyto knížky jsou ohmatané, tak vím, že nějakou kvalitu už mají. U nových, když mi je někdo doporučí, tak mě můžou takovým způsobem zklamat, že je dám na půdu do toho nejzapadlejšího kouta a zapomenu na ně.

Přijde mi, že všichni jsme ovce a vede nás nějaký pastýřský pes, který nám říká, že ta ta kniha je špatná a ta ta je dobrá. Já to dělám tak, že přijdu do knihkupectví nebo knihy, tak se procházím mezi regály a čekám, kdy mě nějaká knížka padne do oka (a musí mít pěknou obálku). Já věřím na osud, a proto si mě musí knížka najít a né, že ji mám hledat já cíleně. Navíc od června jsem již přečetl 20 knih a když jsem projížděl internet, tak jenom dvě knížky byly někým zrecenzované (a „překvapiv“ě ty z roku 2014 a 2014).

Odpověď na otázku „Proč čtete hlavně novinky a klasickou/starší literaturu ne“? je tak složitá, že bych se možná dočkal Godota. A že ty starší knihy nemají takovou reklamu jak ty nové? To je sice možné, ale my (blogeři) čteme snad knížky kvůli tomu, že jsou dobře propagované a budeme mít hodně shlédnutí na blogu? A nebo čteme takové knížky, které nás baví a které jsme si sami vybrali?  Já volím možnost číslo 2.