Shrnující recenze Kroniky prokletých zaklínačů

Až mě zase někdy napadne věřit, že filmy se točí jenom a pouze dle knihy a liší se jenom v detailech, tak mi okamžitě dejte facku. Přesně takto jsem důvěřoval prvnímu dílu Kroniky prokletých zaklínačů – Nádherné bytosti.   Teď již vím, že nejdřív si mám přečíst knížku a pak teprve se kouknout na film.

Ale dost stesků a zpět k mnou připravované recenzi čtyř dílů (tří přečtených) Zaklínačů. K této sérii jsem se dostal přes již zmiňovaný film Nádherné bytosti. Tam jsem si zamiloval tu teenagerskou zamilovanost, magii a příběh. Hned poté, co jsem shlédnul film, tak jsem se podíval na internet, zda existuje nějaký druhý díl. K mému překvapení existovaly další tři. A tak přišly velké nákupy a v dnešní den (10. 7. 2016) jsem dočetl poslední část.

O čem tato série vůbec je? V prvním díle Nádherné bytosti Ethan neustále sní o nějaké černovlasé slečně. Neví, kdo to je. A ona černovláska se nečekaně objeví ve dveřích jeho třídy. Postupně zjišťuje, že ona o něm sní taky a mezi nimi vznikne láska, kterou nic nepřekoná. Avšak její matka Serafine chce získat Lenu na špatnou stranu a zkazit lásku. Jak to dopadne, dočtete se v závěru J

A máme tu druhý díl. Nádherná temnota. Když si člověk přečte anotaci druhého dílu, tak se nemůže dočkat, až si knížku přečte. To mě ještě držela nálada z filmu, ale ta mě rychle přešla po přečteních prvních 50 stran.  Ale popořádku.  Jak již napovídá název, pro pár Ethan s Lenou to bude sakra těžké. Po událostech v předchozím díle se Lena hněvá na Ethana a snaží se od něj dostat pokud možno co nejdál. Ale někdy zase chce k němu za každou cenu. Navíc se objeví další dívka – Olivia (Ze by milostní trojúhelník?). Takže o žárlivé scény a mnohdy až schizofrenní situace nebude nouze. V této části se ukáže pravá láska Ethana k Leně, kdy po ní pátrá až na Konec světa a vymaní ji ze spárů temnoty. Když je tato kniha pro „young adult – mladé dospělé“, tak by se dialogy „vedlejších“ postav měly odehrávat poněkud dospěleji. Například Linkovo „čéče“  mě několikrát nutilo tuto knihu zavřít.







A je tu třetí díl. Nádherný zmatek. Tato část je důležitá pro to, abyste pochopili čtvrtý díl. Po událostech na Konci světa se Gatlin, ve kterém žijí hlavní postavy, změnil. Tornáda, zemětřesení, kobylky. Všichni říkají, že nastane konec světa. Připravuje se na velké finále. A konec světa nenastane díky oběti, kterou všichni musí udělat, aby svět nebyl zničen.

Vrchol celé ságy, Nádherné vykoupení, čtvrtý díl, byl pro mě velké zklamání. Zde se Gatlin (skoro) dostane do starých kolejí, Ethan a Lena se konečně můžou normálně dotýkat a milovat a vše nakonec skončí happy endem (jak pro koho). Avšak čekal jsem Final battle mnohem napínavější a cesta k dobrému konci mnohem delší. Navíc se zde střetává antická mytologie v podobě Minotaura a labyrintu.

A kdo vůbec jsou Kami Garcia a Margaret Stohlová, které napsaly tohle obsáhlé dílo?

Kami Garcia



Nádherné bytosti byl její spisovatelský debut, který napsala v roce 2009. Žije v Los Angeles, je učitelka a vede čtenářské kroužky pro děti a mladistvé. Píše knihy pro děti a jsou klasifikovány jako „young adult fantasy novel”. Píše společně s Margaret Stohlovou.

 

Margaret Stohlová

Žije v Pasadeně v Kalifornii. Promovala na Amherst College, kde vyhrála Knoxovu cenu za anglickou literaturu.  Pak se stala odborných asistentem Romantické poezie na Stanfordu a Filmových studií na Yale. Kromě Kroniky prokletých zaklínačů napsala také Black Widow – navždy červený. 

 

Z celé série bych vyndal Linka. Chápu, že je to nejlepší kamarád hlavního hrdina, ale mnohdy na mě působil dost rušivým dojmem. Zajímalo by mě, jak v anglickém překladu zní „čéče“. Jestli to překladatelka používá, tak by mě zajímalo, v jakém prostředí žije. Já toto slovo sice znám, ale málokdo v mém okolí toto slovo používá. Já sám bych použil „kámo“, to by mi přišlo snesitelnější.

Ač je tato kniha pro náctileté osoby, ale logika mi velí se zeptat. Jak může nějaká 50letá osoba (myslím Ammu) mluvit jak nějaký 18letý fakan? Pochopil bych, kdyby nosila puberťácké věci a pohybovala se jenom teenagerském prostředí, ale ona se  snažila chovat jako matka k Ethanovi. Ale slova jako „nikdá, dyby“ můžou působit jako překlepy autorky. V tom případě autorka si to po sobě nepřečetla a také nikdo po ní.

A v neposlední řadě mě zarazilo v posledním dílu to, co se často zmiňovalo v druhém i třetím dílu: vztah Smrtelníků a Zaklínačů. V druhém a třetím díle nemohl Ethan a Lena na sebe sáhnout, aniž by dostal Ethan elektrický šok. A po jeho smrti a jeho „znovuzrození“  se v Novém řádu, jak ho nazývali, mohli v pohodě dotknout. Vysvětlení, že je vše v pohodě, mi přišlo poněkud divné.

Když to shrnu, sám příběh se mi líbil, zvraty byly zajímavé a romantika byla tak vzrušující, že jsem trošku ukápnul slzu. Ale takové dialogy mezi postavami byly skoro předvídatelné. Až na rozhovory mezi Ethanem a Lenou u ostatních to bylo dost slabé. Doporučil bych tuto knihu těm, kteří mají rádi romantiku, magii a hlavně boj o lásku.